Vypadají jako medúzy, ale jsou úplně něco jiného. Jsou nejstarším známým pokusem o vývoj živočichů na naší planetě. Slovo primitivní se na ně ale nějak nehodí. Mají tak podivuhodné schopnosti, že by jim mohli závidět nejen mnohem pokročilejší živočichové, ale i autoři sci-fi.

Jsou to pouhé dva roky, kdy věda definitivně potvrdila, co jsou žebernatky zač. O jejich zařazení do systému stromu života se vedly debaty předlouho. První odhady vycházely z prosté podobnosti s medúzami.

Na rozdíl od nich sice nežahají, ale jejich těla jsou stejně gelovitá a průsvitná, a tak vědci kdysi soudili, že žebernatky budou jakousi „sesterskou“ skupinou. Vrhnout víc světla na jejich původ slibovalo přečtení genomu.

Jenže žebernatky se vědcům nejevily jako zvlášť zajímavé, a tak přednost dostaly mořské houby, medúzy a další primitivní skupiny, o nichž se předpokládalo, že patří mezi nejstarší formy živočichů.

Až pak, což bylo pro přesnost v roce 2013, došlo na žebernatky. A bylo z toho překvapení. Kdepak nehybné mořské houby – první, a tudíž nejprimitivnější skupinou, která se oddělila od společné větve živočichů, byly patrně žebernatky.

Prozradila je neobvyklá sestava genů pro svalové buňky. Lišila se dokonce i od podobně primitivních skupin živočichů, z čehož vyplynulo, že se žebernatky musely trhnout dřív a vyvinout si geny pro svalové buňky samostatně. Jenže úplně jisté to taky nebylo.

Chaos v pojetí evoluce

Víc než století se totiž vědci domnívali, že složitější typy buněk jako nervové nebo svalové se vyvinuly pouze jednou a evolučně vyšší živočichové je pak přebírali. Těm nižším proto musely chybět. Byla to představa jakéhosi posuvného pásu, kde se k výrobku přidávají stále nové součástky.

Tuhle iluzi rozbilo zmíněné sekvenování žebernatek a vytvořilo chaos. Pokud by totiž nejprimitivnější skupinou živočichů byly žebernatky, pak musí být mořské houby oproti nim vývojově pokročilejší, ačkoliv jim chybí svalové a nervové buňky a svou jednoduchostí připomínají spíš kolonii jednobuněčných organismů.

Vysvětlit by to mohly možné dvě varianty evoluce: Tuto výbavu mohl mít už společný předek všech mnohobuněčných živočichů, ale houby se ji odhodily jako nepotřebnou, když se rozhodly pro usedlý způsob života.

Druhou možností je, že se svalové a nervové buňky v evoluci živočichů vyvinuly ne jednou, ale opakovaně nezávisle na sobě.

Uspořádání v chromozomech

O pár let později se sešla skupina chytrých hlav z Kalifornské a Vídeňské univerzity a společně vymysleli jinou cestu, jak určit, kdo byl nejstarším nástupcem prapředka všech dnešních živočichů. Nechtěli porovnávat jen samotné geny, ale také jejich pořadí, v němž jsou zařazeny do chromozomů.

To je totiž tak charakteristické pro každý živočišný druh, protože uspořádaní genů v chromozomech se v průběhu evoluce mění jen velmi málo. Pro porovnání vybrali dva druhy mořských hub, dva druhy žebernatek a tři jednobuněčné organismy.

Výsledky hovořily zcela jasně: V klíčových bodech bylo uspořádání genů u žebernatek bližší jednobuněčným organismům. „To byla podstata věci,“ vysvětloval profesor Daniel Rokhsar, buněčný biolog z Kalifornské univerzity.

„Našli jsme několik přeskupení genů, které sdílejí mořské houby a ostatní živočichové kromě žebernatek. Ty uspořádáním genů připomínaly jednobuněčné organismy. Zřejmě se tedy žebernatky oddělily jako samostatná větev, než k přeskupením genů došlo.“ To znamená, že tito průhlední, světélkující tvorové byli na světě asi 600 milionů let před dinosaury.

A na rozdíl od nich jsou tu stále. Mají až neuvěřitelné schopnosti, které jim pomáhají přežít. Třeba se omladit a vrátit do „dětství“.

Celý článek si můžete přečíst ve vydání 9/2025.

Kateřina Pavelcová