Vši, blechy a tasemnice lidstvo doprovázejí po celou evoluční historii. Avšak největším parazitem moderní doby není žádný krev sající bezobratlý, nýbrž elegantní zařízení se skleněnou obrazovkou, navržené tak, aby bylo návykové. Ano, podle australských vědců je to chytrý telefon..

Chytré telefony nejsou jen neškodnými nástroji; parazitují na našem čase, pozornosti a osobních informacích  a to vše ve prospěch technologických společností a jejich inzerentů. V novém článku v Australasian Journal of Philosophy autoři Rachael L. Brown a Rob Brooks tvrdí, že chytré telefony představují jedinečná společenská rizika, která pokud na ně nahlížíme prizmatem parazitismu, získávají jasné kontury.

Evoluční biologové definují parazita jako druh, který těží z úzkého vztahu s jiným druhem, tedy svým hostitelem, který nese veškeré náklady.

Například veš dětská je zcela závislá na lidech; živí se pouze lidskou krví a pokud se oddělí od hostitele, přežije jen krátce, pokud nemá štěstí a nespadne na jinou lidskou hlavu. Veš přitom člověku nedává nic, pouze jej paraziticky vytěžuje.

Chytré telefony radikálně změnily naše životy. Od navigace po městech až po sledování chronických onemocnění, jako je diabetes, nám tyto kapesní technologie usnadňují život. A to natolik, že když leckdo zapomene telefon doma a vykročí do ulic bez něj, projeví se u něj známky nervozity, ba i zoufalství.

Mnozí z nás jsou tak rukojmími svých telefonů a otroky nekonečného rolování displejem. Výsledek? Třeba poruchy spánku, problémy v reálných vztazích nebo změny nálad.

Ne všechny úzké vztahy mezi druhy jsou nutně parazitické, vždyť mnoho organismů, které žijí na nás nebo v nás, je prospěšných. Například bakterie v trávicím traktu zvířat mohou přežít a množit se pouze ve střevech svého hostitele, kde se živí procházejícími živinami, přičemž na oplátku poskytují hostiteli různé výhody, včetně zlepšené imunity a lepšího trávení. Tyto výhodné asociace se nazývají mutualismy.

Vztah mezi lidmi a chytrými telefony začal téměř jako mutualismus. Technologie byla užitečná pro udržování kontaktů, využívání navigace nebo hledání důležitých informací. Filozofové v tomto kontextu hovořili nikoli o mutualismu, ale spíše jako o tom, že telefony jsou rozšířením lidské mysli, podobně jako poznámkové bloky, mapy a další nástroje.

Z těchto neškodných počátků se však vyvinul parazitický vztah, ostatně, taková změna není v přírodě neobvyklá; mutualista se může vyvinout v parazita a naopak.

Jak se chytré telefony staly téměř nepostradatelnými, některé z nejoblíbenějších aplikací, které nabízejí, začaly sloužit zájmům vývojářských společností a jejich inzerentům věrněji než zájmům svých běžných uživatelů.

Tyto aplikace jsou navrženy tak, aby ovlivňovaly naše chování, udržovaly nás v neustálém posouvání, klikání na reklamy a setrvávání v trvalém rozhořčení. Data o našem chování při rolování jsou využívána k dalšímu vykořisťování.

Váš telefon se zajímá o vaše osobní fitness cíle nebo touhu trávit více kvalitního času s dětmi pouze do té míry, do jaké tyto informace využívá k lepšímu zachycení vaší pozornosti.

Přínos pohledu na chytré telefony prizmatem evolučního parazitismu se plně projeví při zvažování, kam by se tento vztah mohl ubírat dál a jak bychom mohli tyto high-tech parazity překonat. Na Velkém bariérovém útesu si čističi ryb (třeba pyskoun rozpůlený) zřizují jakési stanice, kde větší ryby umožňují těmto čističům živit se odumřelou kůží, uvolněnými šupinami a parazity žijícími v jejich žábrách.

Tento vztah je klasickým mutualismem; větší ryby se zbavují nákladných parazitů a čističi se nakrmí.

Někdy však čističi sáhnou nejen po odumřelé tkáni, ale i po té živé, čímž se rovnováha přesune z mutualismu k parazitismu. Ryby, které jsou čištěny, mohou provinilce potrestat tím, že je odeženou nebo jim odmítnou další návštěvy.

Tímto způsobem ryby na útesu vykazují něco, co evoluční biologové považují za důležité pro udržení rovnováhy mutualismů: regulaci. Evoluce tedy ukazuje, že zásadní jsou v tomto ohledu dvě věci: schopnost detekovat vykořisťování, když k němu dochází, a schopnost reagovat, nejlépe tím, že se parazitovi napříště vyhneme.

Tím, že technologické firmy na nás prostřednictvím mobilů kořistí, se tyto společnosti sice nechlubí, avšak není to žádným tajemstvím.

Jenže, i když si je člověk vědom upíří povahy aplikací chytrých telefonů, reagovat je obtížnější než jen jednoduše odložit telefon. Vždyť mnozí z nás se stali závislými na chytrých telefonech pro každodenní úkoly.

Namísto zapamatování si faktů tuto úlohu přenášíme na digitální zařízení, přičemž to má negativní důsledky pro paměť a kognitivní schopnosti. Závislost na telefonech je upevňována i tím, jak státní úřady nebo banky přesouvají své služby stále více do virtuálního světa.

Jak z toho ven? Autoři tvrdí, že pouhá individuální volba nestačí. Jako jednotlivci totiž nemáme šanci proti obrovské informační převaze, kterou technologické firmy v tomhle evolučním závodě mezi hostitelem a parazitem mají.

Nicméně, australský zákaz sociálních sítí pro nezletilé je jedním z příkladů, jak může vypadat potřebná akce, která by působení parazitů omezila. Zda však pro další omezování, například přísnější pravidla pro sběr dat, bude politická i společenská vůle, toť otázka…