Dopamin je neurotransmiter a hormon, který ovlivňuje naši schopnost učení, pohybu, paměti a pozornosti, ale také naši náladu a motivaci. Během výzkumu v 80. letech 20. století došlo k uvolnění dopaminu po jídle či jiné odměně, a tak si vysloužil nálepku hormon štěstí.

Nyní ale odborníci říkají: „Dopamin není hormon štěstí, ale hormon touhy po tom, co štěstí vyvolalo.“.

V živočišných tkáních byl dopamin objeven už v 50. letech minulého století. V lidském mozku přirozeně vzniká z molekuly známé jako L-DOPA, která se tvoří z aminokyselin L-tyrosinu, respektive L-fenylalaninu přijímaných ve stravě.

Obě tyto aminokyseliny se přirozeně vyskytují v bílkovinách. Běžný příjem těchto aminokyselin ze stravy pak daleko převyšuje jejich potřebu pro tvorbu dopaminu.

V mozku existuje jediná oblast, které se říká černá substance (substantia nigra), v níž dochází k tvorbě dopaminu. Tato jediná „továrna“ jej pak distribuuje do všech částí mozku, které ho potřebují. Dopamin působí jako chemický posel, který umožňuje neuronům v různých částech mozku spolu komunikovat.

Odborníci se dlouho domnívali, že je to právě dopamin, který nám zprostředkovává potěšení, proto si vysloužil označení „hormon štěstí“. Nyní ale narůstají důkazy, že to není zcela přesné.

Není to hormon štěstí

Když byl totiž pokusným zvířatům vypnut dopaminový systém, užívala si odměny i nadále, pouze ztratila motivaci hledat další. „Není to molekula potěšení, je to molekula hledání potěšení,“ objasňuje Anne-Noël Samahaová, docentka farmakologie a fyziologie na univerzitě v Montrealu.

Vyvinula se proto, aby byli naši předci ochotní ujít mnoho kilometrů ve snaze nalézt jídlo či strávit měsíce budováním přístřešku. Sám o sobě nevyvolává dopamin pocity štěstí či euforie, za to jsou podle odborníků odpovědné spíše hormony jako serotonin, oxytocin nebo endorfiny.

Dopamin je ale silně spojený s motivací a se systémem odměn. Dá se říct, že nebýt uvolňování dopaminu, bylo by podstatně složitější projevit úsilí k určité činnosti a dlouhodobě na sobě pracovat a zlepšovat se.

Zvýšené uvolňování dopaminu, které s sebou nese pocity euforie a štěstí, znamená, že se v budoucnu budeme chtít činnosti, jež jeho uvolnění vyvolala, opět věnovat s vidinou opakování těchto libých pocitů. V této souvislosti hovoříme o tak zvaných dopaminových cyklech.

Riziko vzniku závislostí

Problémem, se kterým se však nyní řada lidí v souvislosti s dopaminem potýká, jsou závislosti. Pokud nás určitá činnost činí šťastnými, snažíme se ji pravidelně opakovat, abychom si pocit štěstí připomněli.

Ve skutečnosti však nevzniká závislost na dopaminu jako takovém, ale na činnosti či látce, která uvolnění dopaminu způsobuje. Zvláště nebezpečné jsou v tomto ohledu zejména drogy, jako je kokain nebo metamfetamin.

Po jejich užití dojde k prudkému nárůstu dopaminu, ale poté dojde ke stejně rychlému, ne-li rychlejšímu propadu.

„Uživatelům těchto látek se výrazně zvýší hladina dopaminu a oni se dostanou do velmi euforického stavu. Ovšem, když potom dojde k poklesu, tak se u nich rozvine depresivnímu stadium,“ vysvětluje psycholožka Natálie Nevřelová z Národního ústavu duševního zdraví.

Závislí se chtějí následně opět dostat do stavu euforie. Ačkoliv dopamin prohlubuje závislost na tvrdých drogách, tou, která nyní hýbe společností ve velkém, je spíše závislost na sociálních sítích. Jejich obsah je cíleně vytvářen tak, aby byl co nejnávykovější, přičemž velkou roli v tom sehrává právě dopamin.

Při sledování krátkých videí, na Reels nebo na TikToku, pak dochází k dvěma věcem.

Místo rychlé euforie delší pocit štěstí

Když vidíme něco, co se nám líbí, nebo přijde zajímavé, například roztomilého pejska, vyvolá to v nás dobrý pocit, zvýší se hladina dopaminu. Ovšem ne každé video tento pocit vyvolá, panuje kolem toho jistá míra nepředvídatelnosti.

Podle Nevřelové na stejném principu fungují i hazardní hry, kdy člověk neví, zda vyhraje, nebo ne. Vysvětluje: „Klasická behaviorální teorie říká, že v momentě, kdy aspoň jednou vyhrajete, je to tak silná míra euforie, ten pocit je tak návykový, že potom vám všechny ty prohry stojí za to.“ A sociální sítě fungují obdobně, což je trochu děsivé.

Mozek bude toužit po této nepředvídatelné události, při které se uvolní dopamin, a zaznamená podrobnosti o daném okamžiku ve snaze zvýšit pravděpodobnost, že jej zopakujete, kdykoli budete vystaveni sociálním sítím.

Stačí, když vám přijde upozornění! Odborníci proto doporučují tak zvaný „dopaminový detox“, při kterém se člověk snaží odepřít si rychlé odměny, jako jsou sociální sítě, a nahradit je dlouhodobějším typem odměny, jako je například procházka, meditace nebo čtení.

Více si přečtete v časopise 21. století číslo 6/2025, které vyšlo 15. května 2025.

Zdroj: National Geographic