S blížícím se opětovným návratem člověka na jeho povrch se průzkum Měsíce opět dostává do popředí vědeckého zájmu. Čínské sondě se v roce 2020 podařilo na Zemi přivézt vzorky měsíční horniny, které byly podrobeny důkladnému zkoumání.
Odhalily, že na Měsíci zřejmě k aktivnímu vulkanismu docházelo ještě poměrně nedávno….
Čínský lunární program zahrnuje celou řadu jednotlivých automatických misí, které připravují půdu pro přistání člověka z Čínské lidové republiky na povrchu Měsíce. Automatické sondy mířící k Měsíci jsou pojmenovány po čínské bohyni Měsíce Čchang-e.
Ty postupně dosáhly jeho orbity a následně měkce přistály na jeho povrchu. Mise Čchang-e 5 se potom v závěru roku 2020 vrátila zpět na Zemi i s přibližně 1700 gramy měsíční horniny. Bylo to poprvé od konce 70. let 20. století, kdy skončily americké pilotované mise Apollo i sovětské automatické sondy, které také na Zemi dopravily vzorky měsíčních hornin.
Prehistorický vulkanismus Měsíce
Všechny tyto vzorky jsou velmi vzácné a s ohledem na jejich množství dostávají jednotlivé instituce vždy jen jejich velmi malou část k prozkoumání. Část vzorků je potom zapečetěna a hermeticky uchována pro budoucí zkoumání novými metodami, které zatím ještě vůbec neexistují.
Vzorky měsíčních hornin tedy nejsou pro vědce žádnou novinkou. Jejich dosavadní zkoumání podporovalo tezi, že souputník Země je již miliardy let vyhaslým a neaktivním tělesem, na jehož povrchu je možné i pouhým okem sledovat známky dávné vulkanické činnosti.
Zkoumání založená na horninách přivezených misemi Apollo ji kladla do doby před téměř 4 miliardami let, nynější převažující vědecký názor předpokládá poslední vulkanickou činnost na Měsíci před přibližně 2 miliardami let.
Podle závěrů zkoumání nejnovějších vzorků však vulkanismus na Měsíci probíhal poměrně nedávno, z geologického hlediska. Vědci z Čínské akademie věd totiž při zkoumání části vzorků, přivezených sondou Čchang-e 5, v nich identifikovali přes 3000 miniaturních skleněných kuliček o průměru menším než 1 milimetr.
Miliony let staré sklo
To nebylo žádným překvapením, protože takové kuličky vznikají při rychlém zchlazení žhavých vyvržených hornin, například po dopadu meteoritu nebo v důsledku vulkanické činnosti. Kuličky vznikající v důsledku dopadu meteoritů je možné identifikovat podle stopového množství prvků vzácných zemin, které se nachází jen v meteoritech, ale nikoliv v měsíčním regolitu.
Jaké však bylo překvapení vědců, když po důkladné analýze identifikovali tři kuličky, které byly jednoznačně vulkanického původu a datování na základě poločasu rozpadu radioaktivních prvků stanovilo jejich stáří přibližně na 123 milionů let s rozptylem 15 milionů let.
To dramaticky změnilo dosavadní předpoklady o konci vulkanické činnosti na Měsíci na geologicky poměrně nedávné období. Navíc zvýšení koncentrace thoria v těchto vzorcích naznačuje, že v plášti Měsíce muselo docházet k vulkanickým procesům, které podpovrchové magma obohatily o tyto prvky.
Počet nalezených vzorků je velmi malý a potvrzení hypotézy, například na základě vzorků z jiné části Měsíce, si zřejmě bude muset zřejmě počkat na návrat člověka na Měsíc, který se tentokrát zaměří na oblast jižního pólu.
Zdroj: Science
