Na světě žije asi 40 milionů lidí s nákazou HIV, z toho dvě třetiny v Africe. Moderní léky již umí infekci potlačit, ale nakaženého viru nezbaví. Ročně se jím pak nově nakazí asi milion lidí, přičemž vakcína je stále v nedohlednu.
Nyní ale začalo svítat na lepší časy. Nový injekčně podávaný lék zvaný lenacapavir totiž umí před nákazou ochránit až na půl roku!.
HIV (Human Immunodeficiency Virus) neboli virus lidské imunitní nedostatečnosti je obalený RNA virus z rodu lentivirus. Má schopnost podle své RNA vytvořit molekulu DNA a tu vložit do genomu hostitelské buňky.
U infikovaných jedinců se začnou vytvářet protilátky proti HIV, které je možné prokázat sérologickým testem v průměru do 2 měsíců od infekce, tito lidé se tedy stanou HIV pozitivními. Současná léčba prostřednictvím antiretrovirové terapie (ART) významně prodlužuje život nakažených, délka jejich života pak může být srovnatelná s délkou života HIV negativních. Přičemž u nich nedojde k rozvoji AIDS.
Přesto je lepší se virem HIV vůbec nenakazit. Proto je klíčovou takzvaná pre-expoziční profylaxe, tedy používání léků, které brání nákaze u rizikových skupin. Problémem je, že v zemích třetího světa je přístup k těmto lékům omezený, proto jej ohrožení užívají nepravidelně, což dramaticky snižuje jejich účinnost.
V roce 2021 spatřil světlo světa cabotegravir, který stačilo injekčně aplikovat jen každé dva měsíce. Jeho vysoká cena však nedovoluje plné využití tohoto léku tam, kde je to nejvíce potřeba.
Lenacapavir ochrání až půl roku
Naději nyní přináší lék lenacapavir, jehož jediná injekce dokáže před nákazou ochránit až na půl roku. Funguje na zcela jiném principu než většina antivirotik zacílených proti HIV. Jejich průkopníkem byl profesor Antonín Holý (1936–2012), český chemik a jeden z nejvýznamnějších českých přírodovědců 20. a 21. století.
Léky vyvinuté na základě poznatků profesora Holého nabízejí viru „falešná“ písmena genetického kódu. Tím brání syntéze virové dědičné informace a množení viru. Lenacapavir oproti tomu cílí na bílkovinný obal chránící dědičnou informaci viru, na takzvanou kapsidu.
Ta byla dlouho považovaná za nevhodný cíl pro léky, než virologové zjistili, že sehrává v nákaze mnohem důležitější roli, než se doposud předpokládalo. Objev, který změnil představy o roli kapsidy uvnitř nakažené buňky tak znamenal zásadní obrat.
Vědci byli přesvědčení, že se kapsida rozpadá krátce po průniku viru do buňky. Ve skutečnosti ale vytváří kolem dědičné informace viru jakousi pružnou klec z pětice a šestice vzájemně propojených virových bílkovin, přičemž tato bílkovinná klec zajistí dědičné informaci průnik do jádra nakažené buňky, přímo k její DNA. Vědci proto hledali molekulu, která by roli kapsidy viru HIV sabotovala a výsledkem byl právě lenacapavir.
Kapsida je pro vir nesmírně důležitá
Lenacapavir byl, jakožto kapsidový inhibitor, označen časopisem Science za „průlom roku 2024“, přičemž vítězové této ankety často následně obdrží Nobelovu cenu. Lenacapavir bojuje proti nákaze virem HIV hned na třech frontách:
1) brání viru ve vstupu do buňky, 2) těm, které tam proklouzly, znemožňuje průnik do jádra buňky, 3) pokud virus přeci jen do buňky pronikne a začne v ní vyrábět nové viry, lenacapavir se naváže na nově syntetizované virové bílkoviny a nedovolí, aby se skládaly do kapsidy nově vznikajícího viru. Tomuto trojímu efektu vděčí lenacapavir za svoji vysokou téměř 100% účinnost.
To mu otevírá cestu stát se lékem využívaným pro pre-expoziční profylaxi, schválen pro tento účel by měl být v polovině roku 2025. Zda bude masově využíván, bude záležet na jeho ceně. Jeho výrobce, společnost Gilead Sciences, nicméně již oznámil, že uzavřel dohodu se šesti producenty generických léků o zajištění cenově výhodných dodávek pro 120 nejchudších zemí světa.
Problémem zůstávají země se středními příjmy, jako je například Brazílie, která má v Jižní Americe největší počet lidí nakažených HIV. Jeanne Marrazzová, vedoucí amerického Národního institutu pro alergie a infekční nemoci, nicméně věří, že by lenacapavir mohl pomoci „dramaticky snížit výskyt HIV v nejrizikovějších oblastech.“.
Více se dočtete v časopise 21. století číslo 4/2025, které vyšlo 13. března 2025.
Zdroj: Science
