Domů     Příroda
Geosmin: Vůně krajiny po dešti jako signál
Jan Zelenka 12.9.2024

Vlastně je to hned několik různých signálů. Jedna jediná aromatická látka funguje jako rozpoznávací znamení pro řadu organismů včetně člověka. A v biotechnologii by se dala využít i pro sledování případné kontaminace pitné vody.

Stačí, aby venku lehce sprchlo a krajinou se začne šířit podmanivě krásná vůně vlhké půdy. Patrně není člověka, který by ji nevdechoval s čistým potěšením. Dokonce má své jméno, říká se jí petrichor.

Ovšem to, co vnímáme jako součást romantiky přírody, jsou cílené chemické signály. Kde se vlastně berou, s tím si přírodovědci začali lámat hlavu už koncem 19. století. Postupně se vyjasňovalo, že typické aroma vlhké zeminy je vlastně známkou života a že ho vytvářejí půdní mikroorganismy.

Ale teprve v polovině 60. let minulého století se podařilo určit a izolovat konkrétní látku, která petrichoru dává typický charakter. Její objevitelem nebyl chemik, ale dvojice amerických mikrobiologgů.

Nancy Gerberová a Hubert Lechevalier tehdy zkoumali běžné půdní bakterie rodu Streptomycetes a zjistili, že kromě jiných zajímavých vlastností, třeba schopnosti produkovat látky s antibiotickým účinkem, ve velkém uvolňují vůni připomínající krajinu po dešti. Vonnou molekulu izolovali a nazvali ji geosmin.

Proč to bakterie dělají?

Lechevalier ani Gerberová se už geosminu dál nevěnovali, víc je zajímaly antibiotické schopnosti bakterií. A tak s vysvětlením, proč streptomycety vlastně tuhle látku vytvářejí, přišel až poměrně nedávno švédský tým mikrobiologa Klasa Flärdha z Lundské univerzity.

Vycházeli z přesvědčení, že v přírodě všechno slouží nějakému účelu, a tak měli poměrně jasnou hypotézu. Věděli o vzájemné příchylnosti mezi streptomycetami a droboučkými půdními členovci chvostoskoky, a tak chtěli zjistit, zda v ní nehraje roli geosmin, a pokud ano, tak jakou vlastně.

Nejdřív si ale potřebovali ověřit, zda na něj chvostoskoci skutečně reagují. Jednoduchým testem rychle zjistili, že je jednoznačně přitahuje, a to na rozdíl od jiných bezobratlých, s nimiž to rovněž zkoušeli.

Pak zkoumali, o co jde streptomycetám. Ani to nebylo těžké zjistit. Kolonie těchto bakterií připomínají vláknité podhoubí. To je váže k půdě a omezuje jejich možnost přesunout se na lepší místo, když spotřebují živiny ve svém okolí.

Pro řešení tohoto problému ale mají streptomycety vypracovanou dokonalou strategii. Ta počítá s pomocí chvostoskoků a s deštěm. Jakmile padnou první kapky, ve vláknitých myceliích ožijí základy spor, kterými se rozmnožují, a současně se začne uvolňovat geosmin.

To je návnada, na kterou reaguje chvostoskok. Voní mu jako lákavé sousto a nemá tušení, k čemu je využíván.

Přesun na lepší místo

Pro streptomycety je chvostoskok praktický transportní prostředek. Spory projdou jeho trávením bez úhony a chvostoskok je pak vyloučí na jiném místě. A jinam se dokáže dostat poměrně rychle. Jak to dělá, názorně vysvětluje jeho název – skáče pomocí svého chvostu.

Na článkovaném zadečku má pružící vidlici, která se v případě ohrožení uvolní a vymrští chvostoskoka do výšky i do dálky, poté se zase sklopí. Tak může i tak drobný organismus roznášet bakteriální spory na relativně velké vzdálenosti.

Že spojení mezi streptomycetami a chvostoskoky není jen pouhou hypotézou, potvrdilo vědcům z Lundské univerzity zkoumání bakteriální DNA. Gen pro tvorbu geosminu, který chvostoskoky tak neodolatelně přitahuje, je pod přímou kontrolou faktorů řídících sporulaci.

Jen mírný déšť

Zázrak, kdy se půda rozvoní, však nenastává po každém dešti. Natáčení dopadajících kapek vysokorychlostní kamerou vysvětlilo, proč tomu tak je. Překvapivě velkou roli při tom hrají „technické“ okolnosti deště, tedy prudkost a množství srážek, a současně tvrdost povrchu, na který dopadají.

Aby voda dokázala při odrazu od země pojmout bublinky naplněné geosminem, musí být půda porézní a déšť jen mírný. Za takových podmínek může vznikat vodní tříšť s kapkami plnými bublinek podobně jako v šumivých nápojích.

Jak se tento aerosol zvedá, kapičky se rozstřikují do okolí a uvolňují zemitou vůni geosminu. Jenže když je déšť prudší, kapky se od půdy odrážejí mnohem rychleji a méně stíhají vytvořit bublinky. Proto krajina mnohem intenzivněji voní spíš po jarním deštíku než prudké průtrži mračen.

S vůní ozónu po bouřce pak geosmin nemá nic společného. Vlhká zemina ale voní nejen po dešti, jak vědí zahrádkáři. Stačí ji zvednout rýčem. A právě to je další signál geosminu, který láká tentokrát větší zvířata.

Více se dočtete v čísle 11/2024

Kakeřina Pavelcová

Zdroje informací a fotografie
Související články
Příroda 12.11.2026
Každý rok se vydávají na jednu z nejpozoruhodnějších cest v živočišné říši. Motýli monarchové urazí tisíce kilometrů napříč Severní Amerikou, aby se dostali na zimoviště v Mexiku. Jejich putování je plné nástrah a pro vědce představuje dlouhodobou záhadu. Kudy přesně létají? Jak reagují na nepříznivé počasí? A kde během cesty odpočívají? Odpovědi nyní pomáhá hledat […]
Příroda 10.11.2026
Mihule potoční jsou u nás vzácní a kriticky ohrožení živočichové patřící mezi takzvané kruhoústé. Projekt, jehož cílem je mimo jiné vytvořit pro populaci těchto neobvyklých tvorů s úhořovitým tělem jakousi bezpečnou zónu, spustili experti v Chráněné krajinné oblasti Šumava. V blízkosti města Volary se zde ve výšce 750 metrů nad mořem nachází Chlumský rybník. Kořeny […]
Kaloni bývají s netopýry často zaměňováni, případně s nimi takříkajíc házeni do jednoho pytle. Sice také náležejí do řádu letounů, spadají však do jiného podřádu. Podobnosti mezi nimi existují, ostatně i kaloni jsou obratní letci a odpočívají zavěšeni za nohy. Od netopýrů je nicméně odlišuje řada znaků. Ty nejviditelnější se týkají jejich fyzického vzhledu. Oproti […]
Na první pohled připomínají drobná ozubená kola, krajkové brože nebo skleněné květiny. Ve skutečnosti se díváme na rozsivky, jednobuněčné řasy, které si kolem těla stavějí schránky z oxidu křemičitého. Na fotografii Daniela Hana se navíc usadily na povrchu korálových řas. Vznikla tak podivuhodná mikroskopická zahrada, v níž se potkává sklářské umění přírody s mořským životem. […]
Západní svět ho objevil teprve nedávno a stal trendy. Zato ten východní ho zná staletí, jako rituál s hlubokou historií a překvapivými účinky. Dodává energii, zklidňuje mysl, široce prospívá. Co (ne)víte o matche? Matcha je 100% zelený čaj z Japonska v jemně mleté formě. Konzumuje celý, ne jen ve formě výluhu. Při jeho výrobě nedochází k fermentaci, […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Katastrofa, která vymazala přístav z mapy. Mohl výbuch v Halifaxu konkurovat explozi jaderné bomby?
epochaplus.cz
Katastrofa, která vymazala přístav z mapy. Mohl výbuch v Halifaxu konkurovat explozi jaderné bomby?
Stačí jediná srážka dvou lodí a během několika minut se z rušného kanadského přístavu stává peklo na zemi. Halifax 6. prosince 1917 zasáhne exploze tak ničivá, že její sílu překonají až atomové bomby. Na vině přitom není nepřátelský útok ani sabotáž, ale tragická kombinace lidských chyb, hořící lodi a nákladu, který by se rozhodně neměl
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
historyplus.cz
Sloužil vyšebrodský klášter gestapu jako skrýš?
Některé nakoupí, většinu však nakrade. Hitler za druhé světové války shromáždí nespočet uměleckých pokladů. Plánuje, že je vystaví v rakouském Linci, z něhož chce udělat hlavní umělecké město Evropy. Než se tak stane, mnoho vzácných děl uschová v jižních Čechách.   Rožmberský vládce Vok I. (†1262) roku 1259 zakládá ve Vyšším Brodě klášter, do kterého pozve cisterciáky z rakouského
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÝ ADVENTNÍ JARMARK
Hrad v Litoměřicích připravil den plný vánoční inspirace, tradičních řemeslných výrobků, originálních dekorací a drobných dárků pro vaše blízké. Chybět nebudou ani pekařské a cukrářské dobroty, voňavé pochutiny a pestrý doprovodný program. Na své si přijdou také děti, pro které budou připraveny tvořivé dílničky s vánoční tématikou a setkání se živými zvířátky. Můžete se přihlásit
Nový test datuje Turínské plátno do Ježíšovy doby! Je zázračná relikvie pravá?
enigmaplus.cz
Nový test datuje Turínské plátno do Ježíšovy doby! Je zázračná relikvie pravá?
Nová vědecká metoda odhalila, že Turínské plátno může skutečně pocházet z 1. století, tedy z doby kolem smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Výzkum také naznačuje, že relikvie strávila dlouhou dobu n
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz