Po lezavém zimním období většina lidí s nadějí vyhlíží jaro. Ale zdaleka ne všichni se z nastupujícího oteplení tetelí blahem. Už v březnu se do ovzduší uvolňuje pyl ze stromů a dubnu se sezóna alergenů rozjede naplno.

A mnozí alergici v ty okamžiky začnou snít o léku, který by veškeré alergie konečně poslal na smetiště dějin….

Pyl, prach, roztoči, hmyz. Při vyslovení těchto pojmů se alergikovi začnou hlavou honit nepříjemné obrazy. Moc dobře totiž ví, co vše mu jmenovaní činitelé mohou způsobit.

Lidská populace je alergiemi protkána skrznaskrz. Procento alergiků se navíc neustále zvyšuje, podle odhadů Mezinárodní zdravotnické organizace WHO se za posledních 25 let jejich počet zdvojnásobil. Statistiky ukazují, že alergiemi trpí každé čtvrté evropské dítě, a odhady zdravotnických organizací hovoří pesimisticky o tom, že za 100 let jen polovinu lidí žijících v Evropě nebude trápit žádná alergie.

Nejde však jen o alergie, které jsou přehnanou reakcí imunitního systému na nějaký vnější podnět. Imunitní systém je složitý mechanismus a i on se může zbláznit. Když se tak stane, výsledkem mohou být autoimunitní nemoci, mezi které mimo jiné patří i roztroušená skleróza, Sjögrenův syndrom, antifosfolipidový syndrom, revmatoidní artritida, dermatomyositida, systémová sklerodermie, Crohnova choroba a mnohé další.

Nějakou formou alergie trpí v České republice přes 2 000 000 lidí. Většina z nás si pod tímto pojmem představí kýchání, svědění a ucpání nosu (sennou rýmou), svědění a zarudnutí očí (zánět spojivek), ekzém, kopřivky, kašel, dušnost či astma. To jsou nejčastější projevy alergických onemocnění.

Jak bylo řečeno, alergie je nepřiměřená reakce imunitního systému na jinak neškodné látky v okolním prostředí. Je to tedy přecitlivělost na běžně se vyskytující látku, s kterou většina populace nemá žádný problém.

Alergická reakce i stupeň zdravotních potíží, jež způsobuje, těsně souvisí s imunitními pochody v lidském organismu. K pochopení základních principů alergie tedy musíme poodhalit mechanismy imunitní reakce.

Imunitní systém slouží k obraně těla proti zevním a vnitřním škodlivinám. Má za úkol rozpoznat a zničit vetřelce, kteří v organismu provádějí neplechu. Základní vlastností imunitního systému je tzv. imunologická paměť.

Každou novou látku, se kterou se imunitní systém setká, si zapamatuje a při dalším kontaktu na ni může okamžitě reagovat tvorbou protilátek. Nedokonalou formou tohoto procesu je alergická reakce. Z důvodů, jež věda zatím zkoumá, imunitní systém selže a proti neškodné látce zaútočí.

Imunitní systém alergika při opakovaném kontaktu s alergenem začne tvořit imunoglobuliny E, zkráceně IgE protilátky. Často se objevují ve sliznicích či zažívacím traktu. Každý IgE reaguje na jeden specifický alergen, proto jsou někteří lidé alergičtí jen na jednu věc, ale jiní jsou alergičtí téměř na vše.

Alergie nejsou vysloveně moderní civilizační chorobou, jak by se na první pohled mohlo zdát. Už egyptští faraoni moc dobře věděli, jak vypadá přehnaná reakce imunitního systému. Dávné letopisy hovoří o egyptském faraonovi jménem Menes, který podle legend sjednotil Horní a Dolní říši.

Zda tento vládce skutečně existoval, dodnes není zcela jasné. Každopádně v jednom ze spisů, který se jej týkal, je velmi dopodrobna popsán anafylaktický šok. I kdyby Menes patřil jen mezi mytické faraony, autor spisu se s přehnanou imunitní reakcí nutně musel setkat, takže Egypťané alergie znali.

Nicméně je pravdou, že v antických dobách mezi alergeny patřily především potraviny, a nikoli třeba pyl. Řecký lékař Hippokrates si všiml, že některým lidem naskakuje vyrážka po požití mléčných výrobků.

Dnes běžné alergie se začaly objevovat velmi pozvolna, vždyť ještě koncem 19. století bylo v celé Evropě zaznamenáno jen několik stovek případů senné rýmy. Od té doby se však situace rapidně změnila a v současnosti jsou alergie nepříjemnou součástí života milionů lidí po celé planetě.

S léčbou alergií je to ošemetné. Internet je plný nabídek na různé zaručené léky nebo údajně stovky let odzkoušené přírodní metody. Nu, zpravidla se jedná o podvody. Každopádně, vyhýbání se alergenům je hlavní a nedílnou součástí léčby pylové alergie.

Lidé s prokázanou pylovou alergií by se měli od spouštěčů svých alergií držet co nejdál, a pokud možno zabránit jejich pronikání dovnitř svého obydlí. Dobrým pomocníkem je pylová předpověď, která je aktualizována na webu Pylové informační služby. Ale je pochopitelné, že ne vždy je možné se alergenům vyhnout.

Pylová zátěž se často výrazně liší v závislosti na denní době a na povětrnostních podmínkách. Proto odborníci doporučují přizpůsobit dobu větrání aktuální koncentraci pylu. Při vysoké pylové zátěži by se alergici měli pokud možno vyvarovat pobytu venku.

K léčbě příznaků pylové alergie existují různé prostředky. Některé působí přímo v místě alergických příznaků, například oční kapky. První volbou jsou obvykle kortizonové spreje do nosu a moderní antihistaminika, která na rozdíl od dříve používaných přípravků nemají tak silné vedlejší účinky (projevující se např. únavou).

Je-li expozice pylům nízká, někdy stačí pro potlačení příznaků samotná antihistaminika – ať již lokální, nebo ve formě tablet či spreje. V případě potřeby lze nasadit i lokální léčbu kortizonem.

Léčba alergií patří vzhledem k jejich rozšířenosti k jednomu ze svatých grálů současné medicíny. K tomu je ale třeba dopodrobna vysvětlit a pochopit, jak funguje imunitní systém, což vzhledem k jeho složitosti není snadný úkol.

Jednou z možností je zablokování zánětlivé reakce žírných buněk. Ty jsou schopné ze svých vnitrobuněčných váčků za jistých okolností uvolňovat heparin a histamin. První z látek brání srážení krve, histamin má význam právě při vzniku alergické reakce.

„Dá se toho docílit například prostřednictvím protilátek, které znemožní vazbu IgE na receptory žírných buněk. Tím, že se IgE nenaváže, se žírná buňka alergenem nemůže aktivovat a nedojde k zánětlivé reakci,“ popisuje ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR Petr Dráber princip takzvané imunoterapie.

Tento léčebný postup využívá vysoké specificity protilátek a jejich schopnosti blokovat molekuly s nežádoucími účinky. Imunoterapie se využívá stále častěji zejména u vážných nádorových onemocnění. Anti-IgE protilátky se ale dají použít i u pacientů s velmi silným astmatem a alergií, které je vyřazují z běžného života. V roce 2018 byla za objev principu této léčby udělena Nobelova cena.

Imunologové se přitom shodují, že individuální nastavení imunity probíhá od raného dětství. Podstatné je kojení, prostřednictvím kterého předává matka svému potomkovi protilátky. Děti by navíc od útlého věku měly být v kontaktu s přírodou, hodně chodit ven a hrát si třeba na písku.

„Ten obsahuje mimo jiné velmi zajímavé mykobakterie. Malé děti si často dávají něco do pusy a tím se jim do střeva dostávají i mikroby, na nichž se jim trénuje imunitní systém,“ říká vedoucí oddělení imunobiologie Ústavu molekulární genetiky AV ČR Dominik Filipp. Přehnaná čistotnost až sterilnost může dětem v pozdějších letech uškodit.

Vedle pobytu venku doporučuje Filipp také ranou předškolní docházku. „Je to sice náročné pro rodiče, děti jsou zpočátku věčně nemocné, ale pro jejich imunitní systém je potřeba, aby se setkal s infekcemi a vybudoval si paměťové buňky, které použije v boji s pozdějšími infekcemi,“ dodává imunobiolog.

Zkrátka imunitní systém musí pracovat a trénovat se od samého počátku, jinak se nudí a nemá do čeho píchnout. A ze zahálky se nakonec může obrátit proti vlastnímu tělu.

Avšak zcela vyléčit alergii či autoimunitní choroby, které s alergiemi mají leccos společného? To se zatím zdálo nemožné. Nicméně vědecké týmy pracují i na tomto problému. A zdá se, že nikoli bez úspěchu, jak o tom svědčí práce australských vědců.

Ne že by byl objeven univerzální lék, který všechny autoimunitní choroby či alergie vyléčí jak mávnutím pověstného zázračného proutku. Avšak objev proteinu, který blokuje autoimunitní reakce organismu, by mohl být prvním krokem k onomu vysněnému medikamentu.

Australané při svém výzkumu nalezli protein, který vyrábějí imunitní buňky, nacházející se třeba v nose nebo na jiných sliznicích. Tento protein, nazvaný neuritin, si dokáže všimnout, když se některé imunitní buňky poblázní, ztratí orientaci a začnou napadat to, co nemají. A nejen že si jich všimne, on je dokonce zvládne i zablokovat a eliminovat.

Neuritin používají i T-lymfocity, tedy buňky, které jsou jakousi obrannou armádou v organismu. Tyto buňky jsou totiž podstatou buněčné imunity, při níž potírají mimo jiné nádorové buňky či buňky napadené viry.

Dále jsou některé T-lymfocyty schopné účinně regulovat imunitní systém. „Regulační T-lymfocity brání vzniku autoprotilátek, ale přesné mechanismy, jak se to děje, nejsou jasné,“ píší Australané ve své studii.

Nicméně u některých otázek je alespoň naznačen směr, kudy se vydat. Australským vědcům k tomu posloužily myši, které byly geneticky upraveny tak, aby jejich organismy neuritin neprodukovaly. To vedlo k tomu, že myši trpěly silnými alergickými reakcemi, některé z nich dokonce bojovaly s anafylaktickým šokem.

Jakmile však testovaným myším byl do těla vpraven neuritin, alergické reakce zcela ustaly. „Produkce neuritinu se ukazuje jako hlavní mechanismus potlačování autoimunity řízené B buňkami a alergií,“ konstatovali ve své studii badatelé.

A i když je k praktickému využití tohoto objevu zatím ještě daleko, možná se jedná o první krok, který by ve svých důsledcích ulehčil život milionům lidí.