Začal XVII. všesokolský slet. Jde o největší oslavu sportu pro všechny na světě a vyvrcholení příprav, které trvají šest let.  Sletový tým očekává od 30. června do 5. července 2024 účast 20 tisíc cvičenců a více jak 50 tisíc diváků ze všech koutů České republiky i ze zahraničí.

My se dnes podíváme na osobnosti, které v minulosti definovaly a utvářely hodnoty Sokola i Československa..

Miroslav Tyrš

1832–1884

Kým jiným začít galerii sokolských osobností nežli Miroslavem Tyršem? Působil jako spiritus agens při zakládání první české tělocvičné jednoty Sokol, ve své knize Základové tělocviku kodifikoval svébytnou tělocvičnou soustavu a v roce 1871 začal vydávat časopisu Sokol, který se jako první v dějinách českých zemí věnoval výhradně tělocviku a ve kterém Tyrš rozpracoval centrální sokolské ideje.

Jindřich Fügner

1822–1865

S Miroslavem Tyršem tvořil Jindřich Fügner nerozlučnou dvojici. Spojoval je nejen zájem o tělocvik, ale také německý původ (zprvu se jmenovali Friedrich Tiersch a Heinrich Fügner) a nakonec i příbuzenské pouto.

Tyrš se totiž oženil s Fügnerovou dcerou Renátou. Od Fügnera pochází řada typických znaků sokolské subkultury jako tykání mezi členy, červená košile v kroji nebo pořádání plesů, zvaných šibřinky. Ze svých financí nechal rovněž postavit vůbec první sokolovnu, dodnes stojící v Praze.

Josef Barák

1833–1883

Svého času mimořádně populární novinář Josef Barák stanul u zrodu tří významných organizací – Umělecké besedy, pěveckého spolku Hlahol a tělocvičné jednoty Sokol. Pro tělocvičnou stránku Sokola údajně neměl příliš pochopení.

Sokolské prostředí, do něhož ostatně zavedl pozdrav „Nazdar!“, vnímal spíše jako platformu pro šíření demokratických a národních ideálů. Barákova „buditelská“ činnost byla rakouským úřadům trnem v oku.

Ne náhodou se proto Barák musel často ze svých aktivit zodpovídat na policii, nebo dokonce i před soudem.

Vilém Kurz

1847–1902

Sokolský cvičitel, publicista, popularizátor vědy, politik, turista i neúnavný organizátor různých projektů a akcí – tím vším byl Vilém Kurz. Během studí v Praze začal Kurz cvičit v pražské tělocvičné jednotě Sokol, jejíž prostředí ho zásadně ovlivnilo.

Nejenže díky spolupráci s Miroslavem Tyršem získal hluboké znalosti tělocviku, které poté uplatnil v publikační činnosti, ale pravděpodobně se účastnil také sokolských výletů, během nichž získával podněty pro svou pozdější průkopnickou činnost v Klubu českých turistů.

Jindřich Vaníček

1862–1934

Když byla roku 1889 založena ČOS, stal se jejím náčelníkem František Čížek. Ten však záhy zemřel a na jeho místo nastoupil Jindřich Vaníček, který v úřadu setrval téměř 40 let. Za tu dobu několikrát vedl sokolská družstva na mezinárodní závody a podílel se na organizaci mnoha všesokolských sletů.

Pro své přísné, ale zároveň dobrácké vystupování platil za nenapadnutelnou autoritou. Po „bratru Jindrovi“ byla za protektorátu pojmenována také sokolská odbojová organizace Jindra.

Antonín Švehla

1873–1933

Ve všeobecném povědomí je Antonín Švehla ukotven jako předseda agrární strany a ministerský předseda mezi lety 1922 až 1927. Od mládí se však velmi aktivně angažoval také v sokolském hnutí. Podle časopisu Sokol měl jako 25letý roku 1898 v Kouřimi přednášku „O roce 1848“ a ve stejnou dobu se stal náměstkem starosty župy Středočeské.

Když roku 1933 zemřel, uvedl časopis Sokol, že se Švehla díky sokolským vlastnostem „probil s úspěchem k velikosti“. I jako státník byl prý přesvědčen, že „sokolství je smyslem našeho národního bytí“.

Josef Suk

1874–1935

Až do londýnských olympijských her roku 1948 se medaile udělovaly i v uměleckých disciplínách. Skladatel Josef Suk, zeť Antonína Dvořáka a člen Sokola, získal za svůj pochod V nový život roku 1932 stříbrnou medaili na olympijských hrách v Los Angeles.

Skladba V nový život zazněla poprvé na všesokolském sletu v roce 1920 a postupně se stala oblíbeným a často hraným sokolským pochodem, neboť podle časopis Sokol „vlévá do žil a krve radost i sílu“ a činí z davu „zkázněnou jednotku stejné vůle a stejného cítění“.

Karel Starý

1885–?

V historii ČOS nebylo druhého sokola, jehož tělo by bylo obdivováno a mediálně prezentováno stejnou měrou jako tělo Karla Starého. Jeho postava s „vypracovanými, ocelově tvrdými svaly“ a páska přes oko z něj dělaly moderního Herkula i Žižku.

Muskulaturu Karla Starého obdivovalo též publikum mezinárodních závodů, jichž se Starý před první světovou válkou jako člen sokolských družstev účastnil. Na závodech v Praze, Turíně a Paříži v letech 1907, 1911 a 1913 dopomohl svému družstvu k prvnímu místu.

Marie Provazníková

1890–1991

Postava Marie Provazníkové symbolicky překlenuje kontinenty i epochy. Během svého 100 let dlouhého života nejdříve výrazně utvářela podobu ženského sokolského tělocviku v meziválečné ČOS, po emigraci do USA v roce 1948 zase horlivě pracovala v exilové sokolské organizaci.

Provazníková překypovala energií. Od roku 1931, kdy se stala náčelnicí ČOS, neustále něco organizovala a psala. Ještě krátce před svou smrtí v USA roku 1991 bedlivě sledovala obnovení ČOS v Československu a snažila se být na dálku nápomocná.

Bedřich Šupčík

1898–1957

Letos tomu bude 100 let, co na olympijských hrách v Paříži vyhrál zlatou medaili Bedřich Šupčík. Nejenže to byla první zlatá medaile, kterou kdy získal reprezentant Československa, ale udělena byla navíc v disciplíně, která na programu olympijských her už není – ve šplhu.

Po osmimetrovém lanu prý Šupčík „vylétl nahoru jako pták“ za 7,2 sekundy. Sokol v Příbrami se na počátku 90. let 20. století rozhodl tradici závodění ve šplhu oživit a založil memoriál Bedřicha Šupčíka, který se tento rok konal už potřicáté.

Alois Hudec

1908–1997

„Jako když se probudí lvíče, které se dosyta vyspalo.“ Tak popsal tuto fotografii Aloise Hudce někdejší náčelník ČOS Miroslav Klinger. Při závodech ale Hudec ukazoval, že dokáže být „docela nebezpečný lev“.

Nezřídka se stávalo, že závodil navzdory různým zraněním. Při olympijských hrách v Berlíně roku 1936 zase čelil napjaté atmosféře, plynoucí ze snahy nacionálních socialistů instrumentalizovat akci pro své účely.

Právě v Berlíně ale Hudec předvedl brilantní sestavu na kruzích, za kterou obdržel zlatou medaili.

Vlasta Děkanová

1909–1974

Z roku 1938 se dochovala fotografie, na níž pod státní vlajkou pózují dvě tehdejší sokolské hvězdy – Alois Hudec a Vlasta Děkanová. Oba dva v tu dobu již byli ověnčeni medailemi z různých mezinárodních závodů.

Prvního velkého úspěchu dosáhla Děkanová v roce 1932, kdy během všesokolského sletu v Praze dosáhla při závodu žen nejvyššího počtu bodů a stala se vůbec první „přebornicí ČOS“. Na mezinárodních tělocvičných závodech žen, konaných o šest let později rovněž v Praze, dokonce získala titul světové přebornice.