Používání zvířat při vývoji a testování nových léků stojí za pokrokem v medicíně. Až poté, co se prokáže účinek u nich, totiž probíhají testy na lidech. Ve skutečnosti se ale pouze 5 % z léků testovaných na zvířatech dostane až k lidem.

Navíc to trvá neúměrně dlouho. V čem tkví problém?.

Pokusy na zvířatech umožnily řadu objevů v biologii i medicíně. Dokládá to fakt, že 96 ze 106 Nobelových cen za fyziologii a lékařství od roku 1901 bylo uděleno právě za objevy, při kterých byla použita pokusná zvířata.

Nejvíce testů na zvířatech se provádělo v 70. letech 20. století, poté nastoupily organizace bojující za práva zvířat. Díky nim byla práva zvířat ukotvena, v legislativě zavedeno použití anestezie a analgezie, odstraněno nehumánní zacházení a v některých zemích došlo i k úplnému zákazu testování na lidoopech.

V dnešní době se v medicínském výzkumu využívají hlavně myši a potkani, a to především díky nízkým nákladům na jejich chov, vysokému reprodukčnímu potenciálu myší i genetické podobnosti lidí a myší, kdy spolu sdílejí více než 99 % genů.

Myši proto sehrávají důležitou roli při výzkumu genů, nemocí a fyziologických funkcí. Větší zvířata, jako jsou prasata a psi, jsou zase potřebná pro testování nových chirurgických postupů či při testování transplantací orgánů. K testování protilátek se pak využívají zejména králíci a morčata.

Jen z 5 % studií vzejde lék pro lidi

Vědci z Curyšské univerzity ve spolupráci s kolegy z University of Edinburgh ve snaze zjistit, kolik léků testovaných na zvířatech se nakonec dostane k lidským pacientům, podrobili zkoumání 122 studií, z nichž 62 bylo zahrnuto do metaanalýzy.

Ke stanovení toho, kolik času bylo potřeba k tomu, aby se léky od pokusů na zvířatech dostaly do praktického nasazení, využili statistickou techniku zvanou analýza přežití.

Metoda rovněž pomáhá zjistit, jaké faktory ovlivňují pravděpodobnost této události i jak dlouho trvá, než k tomu dojde. Asi polovině studií se podařilo postoupit ze studie na zvířatech ke klinické studii na lidech, 40 % se dostalo do stádu randomizovaných kontrolovaných studií, které jsou prováděny před schválením léku regulačními orgány.

Ovšem jen 5 % léků testovaných na zvířatech bylo v konečném důsledku schváleno těmito regulačními orgány pro léčbu lidí.

Deset let dlouhá cesta k léku

Přitom 86 % pozitivních výsledků ze studií na zvířatech bylo následně potvrzeno studiemi na lidech. Ovšem průměrně trvalo 5 let, než došlo k posunu od testování na zvířatech ke zkouškám na lidech, 7 let od zahájení testů pak trvalo, než se lék dostal do randomizované kontrolované studie, a 10 let do jeho schválení regulačními orgány.

Vědci zjistili, že hlavní příčinou toho, proč se léky nedostaly až do finále schvalovacího procesu, byly chyby v návrzích studií.

Někdy bylo použito příliš málo zvířat, takže chyběly důkazy k prokázání úspěšnosti navrhovaného léku, případně byla testovaná zvířata příliš mladá a zdravá, zatímco lidé, kteří lék potřebovali, spíše starší a trpící řadou dalších zdravotních neduhů.

Některé studie zase neobsahovaly zaslepení, při kterém vědci neví, které zvíře dostalo léčbu a které placebo, nebo randomizace zvířat na různé typy léčby. Správné navržení studií by tak mohlo výrazně napomoci k tomu, aby se více léků testovaných na zvířatech dostalo až k lidem, kteří je potřebují.