V České republice jsou za rok zkonzumovány miliony kuřat, nakládání se zbytky, jako jsou pařátky, odřezky či peří, však zaostává. Peří tvoří až 8 % hmotnosti kuřete a představuje těžko upotřebitelný odpad.

To se nyní podařilo změnit vědcům z Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR..

Najít upotřebení pro některé části z kuřat usmrcených na jatkách je obtížné. Zatímco pařátky lze vyvézt do Asie a odřezky zpracovat do krmiv pro domácí mazlíčky, sto tisíc tun peří ročně však nemělo až dosud téměř žádné využití.

Končilo buď ve spalovnách, nebo v kompostu, kde se ovšem rozkládalo velice dlouhou dobu. Nyní se českým vědcům podařilo vymyslet způsob, jak tento nepotřebný odpad užitečně využít jako hnojivo. Projekt financovala Technická agentura ČR.

Hnojivo z peří drůbeže pomocí hydrolýzy

Celých 80 až 90 % peří tvoří bílkovina zvaná keratin, kterou je možné rozštěpit na směs volných aminokyselin a peptidů, a to prostřednictvím procesu zvaného hydrolýza. Získané aminokyseliny je pak možné využít jako ekologické hnojivo stimulující růst rostlin.

„Jako optimální se jeví metoda takzvaného vaření v papiňáku, kterou jsme vyvinuli,“ vysvětluje Olga Šolcová z Ústavu chemických procesů, hlavní řešitelka projektu.

A dále popisuje proces, na jehož konci je nažloutlý roztok plný aminokyselin: „Použije se míchaná vytápěná uzavřená nádoba umožňující pracovat za vyššího tlaku. Do ní se vloží proprané peří s vodou, a to přibližně čtyři kilogramy peří do třiceti litrů vody.

Kromě zvýšeného tlaku mezi 1,5 až 3 atmosférami při teplotě od 115 až 135 stupňů Celsia se pro nastartování reakce přidá do vodné reakční směsi pouze malé množství kyseliny citronové či jablečného odpadu pro iniciaci reakce.“ Návod na přípravu hnojiva z peří si vědci nechali patentovat.

Zlepšuje růst topolů i feferonek

Hnojivo nejprve vědci testovali na malém záhonku feferonek. Stanislav Šabata, který se na vývoji hnojiva podílel, komentuje výsledky: „Ty rostliny, které byly našim hnojivem zalévané, měly asi trojnásobné množství krásných, velkých červených feferonek.“ Následně byl roztok testován i na rychle rostoucích dřevinách, konkrétně na topolech určených pro produkci biomasy.

„Stromky vyrostly za vegetační období o pětinu více než ty neošetřené biostimulantem z peří a tloušťka kmínků v jednom metru byla o polovinu větší, což potvrzuje významný vliv postřiku na růst rostlin,“ uvádí Jan Weger z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví.

Hnojivo z peří se jeví výhodným jak z hlediska životního prostředí, tak i ekonomického hlediska. Zdá se ale, že tím jeho výhody nekončí. V navazujícím projektu totiž věci testovali, zda by se nedalo využít i k odstraňování těžkých kovů z půdy.

Nyní se k tomu používá kyselina, která škodí životnímu prostředí, a tak má být její používání brzy zakázáno. „Počáteční testy potvrdily, že hydrolyzát z peří je při odstraňování manganu, zinku a železa ze zemin několikanásobně účinnější, a navíc odstraňuje i arzen, což je unikátní.

Také jsme zjistili, že má významný vliv na půdní bakterie, jejichž množství se v průběhu pěti dnů navýšilo v centimetru krychlovém o tři řády,“ komentuje možnosti dalšího využití biostimulantu z peří Šolcová.