Domů     Příroda
Záhada vzniku obřích kráterů na Sibiři objasněna
Zdroj: WikiCommons by Ruslan Amanzhurov

Na ruských poloostrovech Jamal a Gydan, pokrytých permafrostem, lze nalézt obří krátery. První byl objeven v roce 2013, další vznikaly v průběhu následujících let. Od doby, kdy byly tyto obří díry v zemi spatřeny, se odborníci snažili objasnit příčinu jejich vzniku. Nyní věří, že se jim to podařilo..

Dnes vědci vědí o osmi obřích kráterech, obklopených menšími, které pokrývají povrch poloostrovů Jamal a Gydského. Vzhledem k tomu, že se krátery jinde v Arktidě nevyskytují, domnívají se vědci, kteří své závěry zveřejnili 12. ledna v databázi EartArXiv, že odpověď, vysvětlující příčiny jejich vzniku, se nachází v místní krajině.

V průběhu let vzniklo hned několik více či méně pravděpodobných vysvětlení, objasňujících tvorbu těchto obřích děr. Počínaje vojenskými testy, přes dopady meteoritů a UFO až po teorii o vyschnutých historických jezerech, která kdysi bublala zemním plynem, stoupajícím z permafrostu po nimi.

Když jezera vyschla, byla půda na jejich dně vystavena teplotám pod bodem mrazu, jež utěsnily průduchy, kterými unikal plyn. Následné hromadění zemního plynu v permafrostu mělo nakonec vést k jeho uvolnění výbuchem, který vytvořil obrovský kráter.

Proti této teorii ovšem hovoří fakt, že se tyto tak zvané GEC (gas emission craters), krátery vzniklé emisí plynů, nacházejí v různých geologických prostředích, která ne vždy byla v minulosti pokryta jezery.

Proč vznikají krátery jen na severu Ruska?

Studie, které vznik kráterů spojovaly s „pouhým“ nahromaděním zemního plynu v permafrostu, zase neuměly vysvětlit, proč se tyto krátery tvoří pouze v severním Rusku. Poloostrov Jamal se nachází na severozápadě Sibiře, má zhruba 700 kilometrů na délku a 240 kilometrů na šířku.

Je osídlen pouze domorodými Něnci, kteří chovají polární soby. Poloostrov je obklopen Severním ledovým oceánem a pokryt permafrostem s tundrou, přičemž jako permafrost se označuje trvale nebo dlouhodobě zmrzlá půda, jejíž teplota je po dobu dvou a více let nižší než 0 °C. Zabírá 25 % povrchu severní polokoule a 11 % zemského povrchu.

Zdroj: WikiCommons by Viktor Zagumyonnov

Jamal je největším ruským nalezištěm zemního plynu, z místního naleziště o velikosti 55 bilionů krychlových metrů je plyn odváděn do Evropy. I na Gydském poloostrově se nachází zásoby zemního plynu, které ovšem zatím nebyly těženy.

Permafrost na těchto poloostrovech má různou tloušťku, od několika desítek do 500 metrů. K zamrznutí půdy zde došlo před více než 40 000 lety, což pod jejím povrchem uvěznilo mořské sedimenty bohaté na metan, které se postupně přeměnily v obrovské zásoby zemního plynu.

Tyto rezervy produkují teplo, které taví permafrost zespodu, přičemž na jeho základně zůstávají kapsy plynu.

Za vše může změna klimatu

Kvůli klimatickým změnám ovšem dochází k tání permafrostu i shora. V místech, kde je na těchto poloostrovech permafrost již řídký, může tání z obou stran a tlak plynu nakonec způsobit kolaps zbývajícího permafrostu a vyvolat explozi.

Tento „efekt šampaňského“ vysvětluje i přítomnost menších kráterů kolem osmi obřích, protože obrovské kusy ledu vyvržené při jejich výbuchu mohou při dopadu poškodit povrch a dát vzniknout kráteru. Vědci k tomu říkají:

„Podobných kráterů může být mnohem více, než si myslíme, protože voda a sediment mohly některé díry postupem času zaplnit.“.

Uvolňovaní zemního plynu a metanu, vázaných v permafrostu, během těchto explozí může ještě zvyšovat rychlost globální změny klimatu. Odborníci k tomu říkají: „Tvorba GEC je spojena s globální změnou klimatu, přičemž rostoucí letní a podzimní teploty mají za následek oteplování a degradaci permafrostu.“ V arktickém permafrostu je přitom podle odhadů uloženo na 1900 miliard tun skleníkových plynů včetně oxidu uhličitého a metanu. Proto vzbuzuje tání permafrostu takové obavy.

Štítky:
reklama
Související články
Neživí se sice mozky, ale přece jen dosud neznámé kapradiny zombie připomínají. Je to první známý druh rostlin, který přeměňuje svou rozkládající se tkáň na nový zdroj živin. Vědci v deštném pralese v západní Panamě narazili na vskutku neobvyklou scenérii. Nalezli zde kapradiny s téměř dva metry dlouhými listy, které se při odumírání ohýbaly k […]
Když se hovoří o modré krvi, mluví se zpravidla o krvi šlechtické. Tento historický mýtus je už dnes naštěstí překonaný. Přesto se v přírodě najdou živočichové, kteří modrou krev skutečně mají, a dále zvířata, jejichž krev by se za šlechtickou skutečně dala považovat, je totiž velmi cenná, protože umí zachraňovat lidské životy. Lidská krev je […]
Evoluce sexu a význam pohlavního rozmnožování se staly možná nejdiskutovanějšími tématy evoluční biologie. Vedou nejen k mnohým rozporům mezi odborníky, ale i k mnoha matematickým modelům. Přesto, že toho o významu pohlavního rozmnožování byla napsána kvanta, nemáme pořád úplně jasno v tom, proč v živé přírodě převažuje. Byly vysloveny desítky teorií, které si sice často neodporují a žádná […]
Rohy máme spojené spíše s nosorožci či dobytkem, přesto existuje celá řada rohatých ještěrek a hadů. Co je rozhodujícím kritériem pro to, že se u některých druhů těchto plazů vyvinou, zatímco jiní si vystačí bez nich? A skýtají svých nositelům samé výhody, nebo jsou jim spíše na škodu? Hadi a ještěrky patří do řádu šupinatých […]
Stovky kreseb, táhnoucích se desítky kilometrů přes vyprahlou krajinu na jižním pobřeží Peru, představují pro odborníky tu pravou badatelskou výzvu. Znázorňují totiž nejen kočky, opici, kolibříka a lamy, ale údajně také astronauta. Kdo je namaloval, a proč? Neobyčejná galerie geoglyfů, jak jsou obrazce nazývány, leží zhruba 500 kilometrů od hlavní peruánské metropole, Limy. Ačkoli je […]
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz