Globální změny klimatu mají dopad nejen na viditelné součásti přírody, ale i na ty neviditelné. Rostoucí teploty silně ovlivňují zejména houby, které jsou zvyklé na určité rozmezí teplot a vlhkost.

I drobné změny tak mohou způsobit, že se houbám v dané lokalitě přestane dařit. Role hub v lesním společenství je přitom mnohem zásadnější, než si většina lidí připouští. Jedná se totiž o takzvanou mykorhízu – vzájemné symbiotické soužití hub a rostlin včetně stromů..

Kloboukaté houby, jako jsou i u nás známé hřiby nebo kozáky, vytvoří v půdě rozsáhlá a vzájemně propojená podhoubí, která nezřídka zabírají plochu i stovek metrů čtverečních. Tato podhoubí potom zadržují vodu, a to v mnohem větší míře, než by dokázala jen samotná půda.

Vedle toho vážou také další živiny potřebné pro rostliny a v neposlední řadě ukládají ze vzdušného oxidu uhličitého uhlík. Díky tomu výrazně zlepšují podmínky pro život dalších rostlin i vzrostlých stromů v lese a pomáhají jim přečkat období sucha.

Vzájemná symbióza s houbami je přitom velmi stará, sahá až do období prvohor, tedy doby před více než 400 miliony let. Bez ní by byl bouřlivý rozvoj rostlin na zemském povrchu mnohem pomalejší, což by mělo následně vliv i na býložravé organismy a dravce.

Detailní analýzy složení lesní půdy přitom odhalily, že symbióza je specifická – různé druhy stromů obvykle žijí ve společnosti s několika vybranými druhy hub. Biologové ze Stanfordovy univerzity v USA se proto ve své rozsáhlé studii zaměřili na studium symbiotických hub žijících spolu s topoly.

Topol je příslibem do budoucna

Topol je typem rychle rostoucího, nenáročného stromu známého i z České republiky, kde byl historicky vysazován jako přírodní větrolam. Dnes se k němu, spolu například s bambusem, upírají zraky odborné veřejnosti jako k možnému udržitelnému zdroji pro výrobu biopaliv.

Studie vědců ze Stanfordovy univerzity probíhala přes deset let a zmapovala topoly 5 druhů na 94 různých místech napříč celými Spojenými státy. Během výzkumu vědci odhalili na devět a půl tisíce různých druhů hub, rostoucích pod nimi.

Rozmanitost hub výrazně napomáhá udržitelnosti lesního prostředí. Pokud je vlivem změny teploty či působením dalších faktorů určité místo pro jeden druh hub již dále neobyvatelné, je velká šance, že jiný druh na něm i nadále vytrvá.

Výzkum v průběhu dlouhého časového intervalu však odhalil, že diverzita hub v jednotlivých lokalitách se vzrůstající teplotou postupně klesá. Na některých extrémně suchých místech, jako jsou polopouště Nového Mexika, již převládal jen jediný druh těchto symbiotických hub.

To naznačuje, že další zvyšování teploty může zcela zahubit celé symbiotické prostředí mezi houbami a topoly.

Biodiverzita ohrožená globálním oteplováním

Tato zjištění amerických vědců jsou v souladu s konstatováním jejich českých protějšků z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR, kteří se v rámci evropského projektu HoliSoils zaměřují na zkoumání půdy evropských lesů, zejména na podporu její udržitelnosti.

Tým okolo Petra Baldriana se soustředí na zkoumání půdního mikrobiomu, tedy na bakterie a houby, které jsou nedílnou součástí lesní půdy.

Baldrian doporučuje cílené vysazování a pěstování hub v lesních porostech tak, aby bylo zajištěno jejich dlouhodobé udržitelné přežití, pokud možno bez nutnosti dodatečných zásahů člověka. Vysvětluje: „Houby a bakterie žijící v půdě jsou pro fungování lesů stejně důležité jako stromy a další nadzemní organismy a při plánování managementu lesů je nutno brát zřetel i na jejich potřeby.“ Studie na toto téma i nadále pokračují a zaměřují se nyní na houby z tropických oblastí, kterým vyšší teploty nevadí a které by se tak mohly zabydlet i v evropských lesích, pokud se nenarazí na jejich negativní vlivy spočívající například v riziku zavlečení parazitických patogenů.