Nový Zéland tvoří nejvyšší místo ponořené Zélandie, která formální status kontinentu získala v roce 2017. V letošním roce se vědcům podařilo dokončit její podrobné mapování i objasnit, jak vznikla a kdy následně došlo k jejímu potopení..

Během druhohor došlo k rozpadu jižního superkontinentu zvaného Gondwana. Zhruba před 83 až 79 miliony lety se od něj oddělila i Zélandie. Nový kontinent měl rozlohu asi 4 900 000 km2, což je jako polovina dnešní Austrálie.

Před 23 miliony lety se však téměř celý ponořil pod hladinu Tichého oceánu, dnes se nad ní nachází zhruba jen 6 % jeho odhadované rozlohy. Naprostá většina této rozlohy připadá na Nový Zéland, dále na Novou Kaledonii, ostrov Norfolk a ostrov Lorda Howa. Zbytek se rozkládá pod hladinou oceánu.

Osmý kontinent

Termín Zélandie poprvé použil americký geofyzik Bruce Luyendyk už v roce 1995, ovšem první skutečné stopy, že by Nový Zéland mohl představovat jen nepatrnou, viditelnou část obrovské neznámé pevniny, se objevily až v roce 2002, kdy vědci poprvé použili batymetrii, studium hloubky vodních ploch, k analýze regionu.

Oceán nad Zélandií je totiž podstatně mělčí než ten, který tento kontinent obklopuje. To naznačuje, že oblast nebyla podložena oceánskou tektonickou deskou, jako většina světových oceánů, ale kontinentální.

Zélandie se dělí na severní část, ležící na Australské desce, a jižní část, ležící na Pacifické desce, hranicí mezi nimi tvoří Kermadecký příkop. V roce 2019 zmapoval mezinárodní tým vědců geologii Jižní Zélandie.

Jejich výzkum odhalil, že před cca 100 až 80 miliony lety, tedy ještě před oddělením Zélandie od Gondwany, došlo ke ztenčení pevninské kůry tohoto dnes potopeného kontinentu. Dle jejich mínění šlo o důsledek „natahování pevnin geologickými silami v různých směrech“, které se právě v oblasti, kde se nacházela Zélandie, projevily obzvláště výrazně.

Možná tomu tak bylo z toho důvodu, že byla v porovnání s většinovou Gondwanou velmi malá. Tenká kůra vedla k jejímu následnému potopení.

Jako puzzle

Jiná výzkumná skupina, v jejímž čele stál Nick Mortimer z novozélandského výzkumného institutu GNS Science v Dunedinu, jenž však zahrnovala mnoho členů, kteří se zúčastnili už předchozího bádání, nedávno dokončila mapování Severní Zélandie.

Analýze vědci podrobili horniny získané z oblasti Fairway Ridge, která tvoří nejsevernější cíp Zélandie. Tyto starověké zbytky, které byly zaplavené po dobu 23 milionů let, zahrnovaly směs vyvřelých i sedimentárních hornin.

Jejich chemické složení i metoda radiokarbonového datování odhalily, že některé jsou datované až do rané křídy, jejich stáří je tak 130 až 110 milionů let, jiné do pozdní křídy, stáří kolem 95 milionů let a některé jsou relativně mladé, asi 40 milionů let.

Výsledné mapy Zélandie ukazují, že její výstupky a propadliny do sebe zapadají jako skládačka s geografií Západní Antarktidy, čímž potvrzují, že se kdysi prolínaly. I když některá svá tajemství už tento potopený kontinent vydal, bude trvat, než je vědci odhalí všechna.