Jupiterův měsíc Europa přitahuje zájem odborné veřejnosti jako magnet. Důvod je jasný. Měření ukázala, že pod ledovým povrchem se ukrývá oceán tekuté a teplé vody. A mnozí vědci nevylučují, že v této polévce mohou přežívat mimozemské organismy….

Pozorování provedená vesmírným teleskopem Jamese Webba naznačují, že suchý led čili zmrzlý oxid uhličitý detekovaný na povrchu Europy pochází ze slaného oceánu, který se nachází ledovou kůrou. Byť stále netušíme, zda by jeden ze čtyř Galileových měsíců mohl hostit život, uhlík v oceánu je jednou z dalších indicií ke kladné odpovědi.

Již předchozí výzkumy zjistily přítomnost suchého ledu na povrchu Europy, ale nebylo jasné, zda byl vyvržen podpovrchovým oceánem, nebo se na povrch měsíce dostal dopadem meteoritu. Pozorování pomocí Webbova teleskopu odhalilo masu oxidu uhličitého v oblasti Tara Regio.

Zde se nachází tzv. chaotický terén, kde povrchu dominují ledovcové trhliny a ledové hřebeny, které vznikly tak, že bloky ledu byly geologickými procesy vytlačeny na povrch.

„Objev oxidu uhličitého v oblastech ledového pláště Europy bohatých na soli naznačuje, že CO2 pochází z oceánu pod ním, a nikoli z vesmíru,“ uvedl astrobiolog z Laboratoře tryskového pohonu NASA a spoluautor článku Kevin Hand.

Astrobiologové se často odvolávají na „velkou šestku“ prvků, které jsou nejdůležitější pro život na Zemi: uhlík, vodík, kyslík, dusík, fosfor a síra. Čtyři z nich – uhlík, vodík, kyslík a síra – již byly identifikovány na Europě, i když zatím není jasné, zda síra nepochází z vulkanicky činného a sírou pokrytého sousedního měsíce Io, který síru do okolí chrlí v podstatě nonstop.

Mimochodem, všech šest zmíněných prvků bylo identifikováno na Saturnově měsíci Enceladus, který má podobnou skladbu jako Europa.

Povrch Europy tvoří především led, který je ve zdejších teplotách pohybujících se kolem minus 170 °C extrémně tvrdý. Ledový obal obklopuje kyslíková atmosféra, ta je však velmi řídká.

Existenci kyslíku zde nemají na svědomí živé organismy jako na Zemi, ale kosmické záření, jehož vlivem se molekuly H2O rozpadají. A zatímco lehký vodík uniká do kosmického prostoru, atomy kyslíku gravitace Europy zachytí.

Ovšem představa, že by kdokoliv živý mohl na Europě dýchat kyslíkovou atmosféru, je naprosto scestná.

Europa je vnitřním složením nejspíše podobná velkým terestrickým planetám. Hlavní minerální zastoupení v horninách připadá na křemičitany (silikáty). Okolo silikátové kůry a pláště se nachází oceán tekuté vody o tloušťce přibližně 100 km obepínající celé těleso.

Měření sondy Galileo ukázalo, že Europa má stálé indukované magnetické pole, které vzniká vzájemným působením s Jupiterovým magnetickým polem a které současně napovídá, že se na Europě musí vyskytovat podpovrchová vodivá vrstva.

Tato vrstva je s vysokou pravděpodobností tvořená slanou vodou v oceánu. Předpokládá se, že krusta se otočila o 80 stupňů, téměř se tedy převrátila, což by bylo téměř nemožné, pokud by led byl pevně spojen s pláštěm. Europa má pravděpodobně i kovové jádro tvořené železem a niklem.