Erotické hrátky k lidem patří odnepaměti a není na tom nic špatného ani pohoršujícího. Oddávali se jim už naši dávní předci, kultura antických Římanů se jimi dokonce proslavila. Svědčí o tom mimo jiné i nález, který byl sice objeven v Británii, avšak nese jasné římské stopy..

Hadriánův val je jedním ze symbolů římské přítomnosti v Británii. Měl bránit římské území provincie Britannia před kmeny, které na Římany dorážely ze Skotska. 117 kilometrů dlouhou a místy až šest metrů vysokou zeď táhnoucí se napříč ostrovem střežilo svého času až 9000 vojáků.

Právě zde kdysi archeologové nalezli zvláštní předmět. A o šňůrovací nástroj, jak jej zprvu definovali, rozhodně nešlo…

Původní chybná identifikace předmětu, nalezeného již v roce 1992, vyplývala z toho, že byl nalezen vedle desítek bot, oděvních doplňků a mnoha drobných nástrojů. Vědci však nástroj znovu prozkoumali a došli k jinému závěru.

Ke šňůrám má podlouhlý předmět stejně daleko jako tuzemská železnice k moderním rychlovlakům.

Vědci ve své zprávě napsali, že vyřezávaný předmět, který je dlouhý šestnáct centimetrů, mohl být používán jako sexuální nástroj. A to ne nutně k penetraci, ale třeba i ke stimulaci klitorisu. Pokud by tomu tak bylo a nástroj měl sloužit k erotickým hrátkám, byl by z archeologického hlediska vskutku unikátní.

„S vysokou pravděpodobností se jedná o předmět spojený se sexem, a pokud ano, je to první nalezený příklad z římského světa,“ uvedl archeolog z Univerzity v Newcastlu a spoluautor studie Rob Collins. „Ale nemělo by nás to překvapovat.

Z římského umění a římské literatury víme, že se dilda tehdy používala. Jen jsme je dosud nenalezli,“ dodal. Římská dilda byla pravděpodobně obvykle vyrobena z organických materiálů, a proto se nedochovala.

I když se pravděpodobně jedná o sexuální nástroj, nemusel být tento artefakt vždy používán výhradně pro potěšení. Podle studie jím mohl majitel otroků mučit zotročené lidi a je jedno, zda se jednalo o ženy, nebo o muže.

„Musíme si uvědomit, že by bylo snadné takový předmět považovat jen za sexuální hračku. Klidně mohl být nástrojem k upevňování mocenské nerovnováhy a podřízenosti,“ řekl Collins. Podle nové práce se podobné umělé faly nosily i z pověrčivosti. Lidé totiž věřili, že odvracejí smůlu.

Předmět vyřezaný z mladého jasanového kulatého dřeva se širokou základnou a úzkým hrotem byl na obou koncích opotřebovanější než uprostřed. Proto mohl být falus zasazen například do sochy nebo jiného předmětu, kde se ho kolemjdoucí dotýkali pro štěstí nebo pro získání ochrany před zlými démony.

Tento rituál byl podle v Římské říši běžný a vlastně funguje dodnes. Takový bruselský čurající chlapeček by o tom mohl vyprávět hodiny a hodiny.

Studie rozebrala i další možnosti, ke kterým mohl dřevěný předmět sloužit. Zmiňuje například pěchovadlo k mletí nebo míchadlo sloužící k vaření jídla či výrobě kosmetických nebo farmaceutických přípravků.

Pěchovadlo ve tvaru falu mohlo výslednému produktu symbolicky dodat ochranu a sílu tomu, přičemž akt mletí byl prostředkem, skrze který se podle vědců aktivovaly magické síly.

Podle Collinse mohl artefakt sloužit k více účelům nebo se jeho funkce mohla v průběhu času měnit. „Je klidně možné, že předmět mohl nejdříve sloužit jako pěchovadlo, než se z něj stala erotická hračka.“ Vědec zároveň doufá, že jeho studie podnítí opětovné zkoumání předmětů, které se v současné době nacházejí v muzejních sbírkách a které by mohly být podobné dřevěnému falu, ale nebyly jako takové rozpoznány.