Altruismem psychologové rozumějí jednání, které primárně sleduje prospěch druhého člověka, přičemž takové chování nemusí nutně přinášet výhody pro samotného altruistu. Jinými slovy, jedná se o nesobeckost.

Nová studie naznačuje, že altruistické chování vůči jiným živočišným druhům v historii, bylo pro člověka nakonec velmi prospěšné..

Podle vědců, kteří pozorovali interakci batolat se psy, se lidská touha pomáhat zvířatům projevuje již od nejútlejšího věku. Vědci zjistili, že už dvouleté děti se snažily pomoci psům získat hračky nebo pamlsky, které byly umístěny mimo jejich dosah.

A to přesto, že některé z nich se psy setkaly poprvé v životě. Zdá se tedy, že určitou část nesobeckého chování vůči zvířatům mají lidé v sobě zakódovanou.

Nová práce naznačuje, že batolata nejenže dokázala pochopit psí přání, ale byla ochotna a schopna jim pomoci. Přitom šance, že takové chování bude od čtyřnohých chlupáčů opětováno, byla mizivá. „Je opravdu zvláštní vidět, jak brzy to začíná,“ řekla evoluční antropoložka a vedoucí studie Rachna Reddyová, která působí na Harvardově univerzitě a Dukeově univerzitě.

„Už od raného vývoje máme tendence chovat se prosociálně k ostatním lidem, snažit se pochopit, co se děje v jejich myslích,“ řekla. Nejnovější studie ukazuje, že i batolata „mají motivaci a schopnost rozšířit tento druh nesobeckého chování na zvířata,“ dodala.

Právě nesobecké jednání se může později pozitivně vrátit, byť tato návratnost není jeho hlavní motivací. Přátelské chování vůči jiným živočišným druhům, a to i u dětí, které se teprve učí chodit a mluvit, možná pomohlo lidem přežívat v kulturách napříč světem.

Zdánlivě altruistické činy, jako je nechávání jídla pro zvířata, mohly být základem praktik, které vedly k domestikaci druhů od psů a koní až po krávy, prasata, ovce, koně nebo kočky. Psi mají s lidmi dlouhou a jedinečnou evoluční historii, přičemž nedávné analýzy naznačují, že se tato zvířata geneticky odlišila od vlků již před 23 000 lety.

Co si budeme povídat, s domestikovanými zvířaty je člověku lépe, ať už z ekonomického, tak i ze sociálního hlediska. „Domestikace zvířat byla pro přežití člověka v drsné přírodě skutečně výhodná. Umožnila nám prosperovat na zcela nové úrovni, což je obrovský evoluční přínos,“ řekla Reddyová.

„Proč jsme k domestikaci zvířat dospěli, je zatím záhadou, nicméně toto je jeden z aspektů, který by nám mohl pomoci toto tajemství rozlousknout.“.

Pro filmové režiséry je práce s dětmi a se psy noční můrou. Asi nepřekvapí proč, obě skupiny bývají svéhlavé a občas nevyzpytatelné. Badatelé pod vedením Reddyové se tak z pohledu filmařů vrhli do jámy lvové.

Během svého výzkumu totiž pozorovali 97 batolat ve věku od 20 do 47 měsíců. V dětské laboratoři Michiganské univerzity je pak sledovali v interakci se třemi malými psy pojmenovanými Fiona, Henry a Seymour.

Při pokusech výzkumníci házeli hračky nebo pamlsky mimo dosah psů, tak, aby k nim měly děti přístup. Obě skupiny přitom odděloval plůtek.

Výsledky byly překvapující. Když psi začali kňučet a dožadovat se ať už hračky nebo něčeho na zub, děti jim spontánně začaly pomáhat. Děti pomohly v polovině případů, kdy psi o předměty stáli, ale také ve čtvrtině případů, kdy zvířata o ně neprojevila zájem.

Častěji děti psům vyšly vstříc, když měly chlupatého kamaráda i doma, když bylo zvíře živější a také, když se jednalo o jídlo a ne o hračku. „Již dlouho je známo, že batolata se snaží pomoci lidem v nesnázích, dokonce i těm, které neznají,“ řekl jeden z autorů studie Henry Wellman z Michiganské univerzity.

Dosud však nebylo úplně jasné, zda se tento druh altruismu týká jen vnitrodruhové komunikace u jiných lidí, kteří by mohli pomoc opětovat, a nikoliv vůči dalších živočišných druhů. Ukazuje, že mezidruhový altruismus není batolatům vůbec cizí a dotýká se například psů, které už v životě nikdy nespatří.

Děti navíc při pomoci psům dokázaly mezi sebou spolupracovat. „Velmi malé děti si vycházejí vstříc, aby pomohly psům, kteří mají problém dostat se k nedostupným pamlskům a psím hračkám. To platí jak pro batolata, která mají doma svého psa, tak pro ta, která ho nemají,“ dodal Wellman.

„Dokážou číst psí cíle a využít tyto získané znalosti a zkušenosti k tomu, aby jim pomohly.“.

Jistě není náhodou, že prvním domestikovaným zvířetem byl právě pes. Jedna z hypotéz říká, že malá štěňata byla natolik roztomilá, že se dávní lidé jich nemohli neujmout. Navíc se například na rozdíl od koček toto zvíře ukázalo jako přátelské, věrné, kooperující a schopné zastat spoustu práce.

Proto by bylo zajímavé zjistit, zda by se děti stejně chovaly i k jiným zvířatům. Podle autorů studie tento výzkum bude pokračovat, byť výsledky nejsou jisté. „Psi dávají lidem neustále signály, navazují spoustu očních kontaktů,“ řekla Reddyová. „Myslím, že u koček by bylo opravdu náročné zjistit, co skutečně chtějí.“.