Výzkum, provedený vědci z Texaské univerzity v Dallasu, potvrdil, co je již dlouho známo, že vhodné domácí prostředí, a zejména řeč pečující osoby, tedy nejčastěji matky, přímo ovlivňují osvojování si řeči dítětem, a dokonce i vývoj jeho mozku. Odhalil také, jaké mechanismy v dětském mozku za tím stojí..

Řečí se rozumí artikulovaný, zvukový projev člověka, který slouží ke komunikaci. V jejím vývoji je rozhodujících prvních šest let života, u každého dítěte je však vývoj individuální. Již dlouho se ví, že kromě dobrého sluchu a správného psychomotorického vývoje se na fyziologickém vývoji řeči podílí i vhodně stimulující prostředí a správné řečové vzory, zejména kvalita řeči pečovatele.

Ovšem mechanismy stojící za tím nebyly dosud jasné. O jejich interpretaci se proto pokusili vědci z Texaské univerzity v Dallasu.

Na studii, jejíž závěry zveřejnili v časopise Developmental Cognitive Neuroscience v červnu letošního roku, se jako korespondentka podílela také doktorka Meghan Swansonová, odborná asistentka psychologie na School of Behavioral and Brain Sciences.

Ta k tomu říká: „Náš článek jako první ukazuje souvislosti mezi řečí pečovatelů a tím, jak se vyvíjí bílá hmota mozku. Je krokem k pochopení toho, proč děti, které slyší více slov, mají lepší jazykové dovednosti.“ Pro potřeby výzkumu bylo vybráno 52 kojenců, zahrnutých do Studie snímkování dětského mozku (Infant Brain Imaging Study), která probíhala na osmi univerzitách ve Spojených státech a v Kanadě.

Zkoumání bílé hmoty mozku

Nahrávky mluvy rodičů k dětem byly pořízeny ve věku 9 a 15 měsíců věku dítěte, magnetická rezonance jejich mozků potom proběhla, když byly dětem 3 měsíce, 6 měsíců, rok a dva roky. Swansonová vysvětluje:

„Načasování domácího nahrávání bylo zvoleno tak, aby se trefilo do období tvorby prvních slov dítětem.“ A dodává: „Chtěli jsme zachytit jak před-řečové období, kdy dítě žvatlá, tak bod krátce před nebo po rozvoji řeči u něj.“ Tým kolem doktorky Swansonové se při snímkování zaměřil na několik oblastí bílé hmoty mozku a nervové dráhy v ní.

Bílá hmota se v mozku nachází pod šedou hmotou. Dlouhou dobu se vědci domnívali, že všechny mozkové procesy se odehrávají v šedé hmotě, v níž se nacházejí těla nervových buněk, neuronů.

Posléze však vyšlo najevo, že na nich má svůj podíl i bílá hmota, která vyplňuje vnitřek obou hemisfér. Tvoří ji výběžky z neuronů, vlákna zvaná axony, která slouží jako komunikační kanály mez neurony v různých částech mozkové kůry.

Tato nervová vlákna mají podobně jako elektrické kabely izolaci, a to tukovou vrstvu zvanou myelin, která dává bílé hmotě její barvu. Při narození jsou nervová vlákna „nahá“, k jejich postupnému obalování dochází do 25. roku života.

Myelin se tak přímo podílí na učení komplexnějších dovedností. Ovlivňuje totiž, jakou rychlostí nervový vzruch proudí vláknem, což má velký význam pro koordinaci složitějších úkonů.

Svazky axonů mají vliv na vývoj řeči

„Svazek axonů označovaný jako arcuate fasciculus je nezbytný pro tvorbu a porozumění řeči. Toto tvrzení je však založené na studium mozku dospělých lidí,“ říká doktorka Swansonová. A pokračuje: „U dětí jsme se proto zaměřili i na studium dalších vláknitých svazků, včetně fasciculus uncinate, který je spojen s učením a pamětí.“ Vědci následně snímky použili k měření frakční anizotropie, která se používá k hodnocení difúzního chování, tedy pohybu molekul v biologických tkáních, jako jsou nervové dráhy v mozku.

Při sledování drah pohybu molekul byli vědci schopni určit, ve kterém směru se pohybují snáz, a podle toho odvodit, kde se nachází svazek odpovědný za danou kognitivní schopnost. Tým doktorky Swansonové zjistil, že kojenci, kteří slyšeli více slov, měli nižší hodnoty frakční anizotropie, což naznačuje, že struktura jejich bílé hmoty se vyvíjela pomaleji.

Když děti pak začaly mluvit, měly lepší řečový výkon. Výsledky studie jsou v souladu s jinými nedávnými výzkumy, které ukazují, že pomalejší zrání bílé hmoty poskytuje kognitivní výhodu.

Rodiče ovlivňují vývoj mozku dětí

Jak mozek dozrává, stává se méně plastickým, tvoří se v něm nervové dráhy. „Zdá se však, že dětský mozek spoléhá na delší období plasticity, aby se naučil určité dovednosti“, podotýká Swansonová. „Výsledky ukazují jasnou, nápadnou negativní souvislost mezi frakční anizotropií a dětskou vokalizací,“ dodává.

U dětí vychovávaných v bilingvní rodině pak vědci pozorovali, že přesně věděly, s kým mohou konkrétní jazyk použít. Ze studie tak vyplývá, že rodiče mohou pozitivně ovlivnit vývoj mozku svých dětí.

Více se dočtete v časopise 21. století číslo 9/2023, které vyšlo 17.8.2023.