Celých 46 000 byly zamrzlé v sibiřském permafrostu. Přesto nebyly mrtvé. Hlístice, které pamatují mamuty i neandertálce, se podařilo i po tak dlouhé době oživit.

Ožily jen nakrátko, ale přesto ještě hlístice stačily pro současnost zanechat své potomky. Podle genetických analýz vyhynulý druh tak znovu ožil. Mezinárodní tým vědců, který novou studii vypracoval, hlístice našlel u neblaze proslulé řeky Kolyma, kde za Stalinovy hrůzovlády byly rozesety pracovní tábory GULAG. Na světlo světa byly vytaženy z hloubky 39 metrů a získaly pojmenování Panagrolaimus kolymaensis.

Za pokojové teploty v Petriho misce některé hlístice ožily a dokonce se začaly množit. Jak se ukázalo, tito zástupci prvoústých živočichů byli po dlouhou dobu ve stavu kryptobiózy, kdy se jim zastaví tělesné pochody, ale nelze mluvit o smrti.

Její principy zatím nejsou zcela jasné, ale zvládnou ji jak rostliny (např. růže z Jericha), tak i živočichové (příkladem mohou být extrémně odolné želvušky).

Potomci oživených hlístic jako obranu před nepříznivými okolními podmínkám používají sacharid zvaný trehalóza. Ten se při zamrznutí zformuje substanci podobnou sklu, která velmi účinně chrání buňky.

Podobná věc se nestala poprvé. Před devíti lety francouzský vědec Jean-Michel Claverie oživil 30 000 let starý virus, který byl rovněž uvězněn v sibiřském permafrostu. Jeho práce ukázala, že probíhající a zřejmě už nevratné klimatické změny, mohou kromě změn počasí způsobit i roztání dosud zamrzlých oblastí na planetě, odkud se mohou uvolňovat nejrůznější patogeny.

„Spící viry představují potenciální nebezpečí, neboť regiony s trvale zamrzlou půdou jsou stále častěji využívány k průmyslovým činnostem, zvláště k těžbě ropy. Pokud nebudeme opatrní a budeme tato území industrializovat bez ochranných opatření, vystavujeme se riziku, že probudíme viry, jakými jsou třeba pravé neštovice, jež jsme považovali za vymýcené,“ upozornil Claverie.