Transplantace orgánů jsou často jedinou nadějí pro lidi, jejichž orgán je natolik poškozen, že již nedokáže plnit svoji funkci. Jde o náročný zákrok, který s sebou nese řadu rizik. Nyní ji poprvé v historii provedl jen a pouze robot..

Na konci února letošního roku provedli v barcelonské fakultní nemocnici Vall d‘ Hebron unikátní transplantaci plic, a to pomocí minimálně invazivní techniky, která zahrnovala využití robota da Vinci. „Hlavním problémem s otevřením hrudníku při transplantaci plic je to, že se jedná o velmi agresivní přístup, který vede k velmi choulostivému pooperačnímu období,“ vysvětluje doktor Albert Jauregui, přednosta oddělení hrudní chirurgie a transplantací plic ve Fakultní nemocnici Vall d’Hebron.

Robot da Vinci

Při klasické transplantaci plic je nutné provést řez dlouhý asi 30 centimetrů, vedoucí z jedné strany hrudníku na druhou. Hrozí při ní vysoké riziko pooperační infekce, případně reoperace v případě, že se rána po operaci dostatečně neuzavře.

Španělští lékaři se proto rozhodli pro inovativní zákrok, který vyžadoval pouze osmicentimetrový řez v dolní části hrudní kosti. Vše ostatní obstarala čtyři robotická ramena chirurgického systému da Vinci, pojmenovaném po renesančním polyhistorovi Leonardu da Vinci, který se zabýval studiem lidské anatomie.

Doktor Jaurequi vysvětluje: „Ve Vall d’Hebron jsme nějakou dobu přemýšleli o tom, jak bychom mohli udělat tuto velmi agresivní operaci méně invazivní, dlouho jsme ale nedokázali vymyslet cestu, jak vyjmout nemocnou plíci a vložit novou.“ A pokračuje:

„Nakonec přišel doktor Iñigo Royo Crespo, specialista z oddělení hrudní chirurgie a transplantací plic, s myšlenkou prozkoumat přístupovou cestu používanou k operaci rakoviny plic a brzlíku známou jako chirurgie subxiphoidu.“ Subxiphoid je malé chrupavčité prodloužení spodní části hrudní kosti.

Neinvazivní transplantace

V něm provedli lékaři 8 cm dlouhý řez, do kterého vložili retraktor. Od toho okamžiku už byla operace plně robotická. Čtyři ramena robota Da Vinci byla vložena do čtyř malých otvorů (o šířce 8 až 12 milimetrů) vytvořených v různých částech hrudníku.

Hrudní chirurg seděl u konzole a pomocí ovládacích pák vedl jednotlivá ramena robota. Jedna páka ovládala paží, která jemně odděluje srdce od plic, dvě paže nesly chirurgické nástroje, jako jsou skalpely a kleště, a čtvrté rameno obsahovalo kameru, která umožňuje chirurgovi 3D pohled na vnitřek těla.

Pacientem byl pětašedesátiletý muž trpící cystickou fibrózou. Po zákroku se cítil velmi dobře, nepociťoval bolest a jeho rekonvalescence po transplantaci byla mnohem rychlejší než u běžné metody.

„Je to historický výsledek, který povede ke zlepšení kvality života pacientů,“ věří Albert Jauregui. Jedná o první transplantaci plíce, kterou uskutečnil výlučně robot. Robotickou chirurgii sice využili v loňském roce v nemocnici Cedars-Sinai v Los Angeles v USA v rámci transplantace plic, ovšem pouze při přišívání nové plíce k dýchacím cestám a velkým cévám pacienta.

Zbytek operace přitom proběhl tradičním způsobem a plíce byla zavedena přes žebra, jak je zvykem.

Dlouhá cesta k úspěchu

V Katalánsku se tento druh procedury provádí výhradně ve Fakultní nemocnici Vall d’Hebron pro děti i dospělé. Od zahájení programu bylo ve Vall d’Hebron provedeno více než 1 556 transplantací plic. K úspěchům na poli plicní transplantační chirurgie ovšem vedla dlouhá cesta.

První úspěšnou trnsplantaci plic na světě provedl v červnu roku 1963 James Hardy z University of Mississippi Medical Center. Dárcem byl muž, který zemřel na infarkt myokardu, příjemcem osmapadesátník umírající na rakovinu plic.

Ačkoliv byl transplantovaný orgán hned funkční, zemřel pacient na selhání ledvin, které s transplantací nemělo nic společného, osmnáct dní po operaci.

Následné operace, které probíhaly až do roku 1974, nebyly úspěšné. Pacienti umírali z důvodu selhání štěpu, sepse či odmítnutí transplantovaného orgánu. Velkým přínosem byl objev imunosupresiva cyklosporinu A, který nastartoval úspěšné operace během osmdesátých let.

Roku 1981 se uskutečnila úspěšná transplantace bloku srdce-plíce v Stanfordu. V roce 1983 se zdařila jednostranné operace plic, při které kanadský lékař J. D. Cooper voperoval plíci osmapadesátiletému pacientovi trpícímu idiopatickou plicní fibrózou. O tři roky později mu provedl oboustrannou operaci plic kvůli rozedmě plic.

Transplantace plic u nás

K první transplantaci plic u nás došlo 22. prosince 1997 ve Fakultní nemocnice Motol. Tým profesora Pavla Pafka transplantoval plíci šestadvacetiletého muže, který zemřel po průstřelu hlavy, tehdy jednačtyřicetiletému Josefu Moravci z Nymburka, který byl v konečné fázi zánětlivého onemocnění plicních sklípků a hrozilo u něj dechové selhání.

První tři Češi byli operováni ve Vídni, kde se Pafko učil. Na operaci vzpomíná: „Zrazovali mě, ať počkám, až budou lepší podmínky. Oponoval jsem jim, že nejprve je potřeba něco dokázat.“ V roce 1998 pak uskutečnil jeho tým i první oboustrannou transplantaci plic šestačtyřicetileté ženě, trpící chronickou obstrukční plicní nemocí a chorobným rozšířením průdušek, po operaci žila dalších šest let.

Aktuálně se ročně uskuteční asi 2 500 transplantací plic na světě, u nás v pražském Motole asi 50. První rok po transplantaci přežije 75 až 80 % pacientů. Ovšem pět let po operaci už je to jen polovina operovaných a pouhá čtvrtina žije deset a více let.

Obdobně jako u srdce, je i plic vhodných k transplantaci méně než pacientů čekajících na ně. Proto využívají lékaři přístroje umožňující jejich ex vivo perfúzi a následnou rekondici štěpu. Tato metoda umožňuje vyjmuty orgán vyšetřit a vyléčit, tedy obnovit jeho ztracenou funkci.

Díky tomu se dají k transplantacím využít i orgány, které by jinak nebyly vhodné.