Ačkoliv Itálii nezasáhl holokaust tak silně jako jiné evropské země, i zdejší židé se na konci druhé světové války ocitli v ohrožení života. Aby je zachránili, přišli lékaři z římské nemocnice Fatebenefratelli s geniálním plánem, neexistující nemocí, které se nacisté báli a která jim pomohla ukrýt za zdmi nemocničního zařízení až stovky židů….
Situace židovských obyvatel v Itálii, kterých zde žilo před vypuknutím druhé světové války na 50 000, se lišila od té, s níž se potýkali židé ve zbytku Evropy. Až do konce roku 1938 mohli volně vstupovat do Národní fašistické strany a účastnit se politického života.
Poté byly po vzoru nacistického Německa přijaty antisemitské zákony i tady, ovšem stále v mírnější podobě než jinde. Vyčleňovaly židy ze specifických profesí a zapovídaly sňatky mezi nimi a Italy.
Stateční lékaři se nacistů nezalekli
Do roku 1943 pak bylo několik tisíc příslušníků židovské komunity odvedeno do internačních táborů, vládly v nich však příznivější podmínky než v polských či německých koncentračních táborech. Rodiny zde například nebyly oddělovány.
Ke zlomu došlo v září toho roku, když se na jihu Itálie vylodili Spojenci. Němci se snažili v důsledku invaze italské internační tábory vyčistit a jejich obyvatele poslat do koncentračních táborů v Německu a Polsku. Některé římské židy od toho uchránila strašlivá a nakažlivá nemoc, syndrom K.
Když nacisté vtrhli do židovského ghetta v Římě, část jeho obyvatel prchla do nedaleké nemocnice Fatebenefratelli nacházející se na Tiberském ostrově na řece Tibeře v centru města. Jde o 270 metrů dlouhý a 67 metrů široký ostrov, který podle legendy vznikl tak, že byl do řeky svržen poslední římský král Tarquinius Superbus a na jeho těle se začaly usazovat říční sedimenty.
Aby tamní lékaři židy ochránili, do lékařských karet jim zapsali, že trpí syndromem K, nemocí podobnou tuberkulóze. Chorobou, která nikdy neexistovala, neboť si ji tito doktoři vymysleli.
Smrtící syndrom K
Němci bylo pověstní tím, že měli strach z tyfu a tuberkulózy, takže v koncentračních táborech se pacientů s touto diagnózou stranili a péči o ně přenechávali lékařům z řad vězňů. A v Římě pak narazili na smrtící syndrom K. S nápadem na něj přišel lékař židovského původu Vittorio Sacerdoti.
Podle jeho slov před ním nacisté utíkali jako zajíci. Jeho tehdy desetiletá sestřenice Luciana, která se v nemocnici rovněž ukrývala, na to následně vzpomínala takto: „Když se nacisté objevili v nemocnici, někdo přišel do našeho pokoje a řekl:
Musíte kašlat, musíte hodně kašlat, protože se bojí kašle. Nechtějí chytit strašlivou nemoc a nevstoupí k vám.“.
Když se vojáci od lékařů dozvěděli, že jde o nakažlivou nemoc způsobující znetvoření a smrt, a zaslechli nakažené za dveřmi karanténní místnosti kašlat, raději z nemocnice rychle utekli. Podle dalšího z lékařů, Adriana Ossiciniho, se navíc jednalo o přehledný způsob, jak odlišit zdravé jedince od skutečně nemocných.
Není přesně jasné, kolik životů se takto podařilo zachránit, měly jich být desítky, možná stovky. V celkovém počtu židovských obětí nacismu jde o zanedbatelné číslo. Odvaha italských lékařů tváří tvář nacistickým vojákům by ale neměla být zapomenuta.
