Že kdysi dávno alespoň část Marsu pokrýval rozsáhlý oceán, o tom už z vědecké obce pochybuje málokdo. Ostatně, dodnes je na Marsu nemálo ledu a vědci zde pozorovali i kapalnou solanku. A i když je Mars proti Zemi malá planeta, ani ona se nevyhnula srážkám s planetkami či kometami.
V případě, že nezvaný návštěvník z kosmu trefil marsovský oceán, výsledkem byla mohutná vlna tsunami..
Je to už 46 let, co na povrch čtvrté planety dosedla sonda Viking 1. Oblast Chryse Planitia, kde našla svůj nový domov, a odkud se Zemí komunikovala až do roku 1982, však vědce v mnohém překvapila. Vypadala, jako by nějaký rozzlobený obr vzal kameny všech velikostí a naprosto chaoticky je rozsypal všude kolem.
Nový výzkum nadhazuje možnost, že za tento zmatek je zodpovědný pád kosmického tělesa a následná až 250 metrů vysoká vlna ledové tříště z oceánu.
Podle nové studie mohla být marťanská megatsunami způsobena srážkou s planetkou podobnou Chicxulubu, tedy tělesu, které před 66 miliony let přispělo k odeslání velkých ještěrů do učebnic paleontologie.
Alexis Rodriguez z amerického Institutu planetárních věd a jeho kolegové analyzovali mapy povrchu Marsu vytvořené kombinací snímků z předchozích misí na tuto planetu a identifikovali impaktní kráter, který mohl megatsunami způsobit.
Kráter, který pojmenovali Pohl, má průměr 110 kilometrů a nachází se v oblasti severní nížiny, která podle předchozích studií mohla být pokryta oceánem, v oblasti asi 120 metrů pod jeho navrhovanou hladinou.
V době impaktu byl oceán nejspíše pokryt ledem, řídká marsovská atmosféra by jen stěží umožnila oceánu z kapalným povrchem. Stáří kráteru Pohl je odhadováno na 3,4 miliardy let.
Autoři simulovali srážky planetek a komet s touto oblastí, aby otestovali, jaký typ nárazu mohl vytvořit Pohl a zda to mohlo vést k megatsunami. Zjistili, že sitauce, při nichž vznikly krátery podobných rozměrů jako v Pohlu, byly způsobeny buď devítikilometrovým asteroidem, který narazil na silný povrchový odpor, čímž uvolnil 13 milionů megatun energie TNT, nebo tříkilometrovým asteroidem, který narazil na slabý povrchový odpor a uvolnil 0,5 milionu megatun energie TNT. Jen pro srovnání, jak jsou takové výbuchy devastující, nejsilnější bomba v historii, kterou v roce 1961 odpálil Sovětský svaz, uvolnila 57 megatun TNT.
Oba simulované dopady vytvořily krátery o průměru 110 kilometrů a vyvolaly megatsunami, které dosáhly až 1 500 kilometrů od středu místa dopadu. Analýza megatsunami způsobené dopadem tříkilometrového asteroidu ukázala, že tato vlna mohla na souši dosáhnout výšky až 250 metrů.
FOTO: NASA
