Nedávný výzkum se pokusil hlouběji prozkoumat družnost koček porovnáním jejich preferencí pro interakci s lidmi s jejich preferencemi pro jídlo, hračky a vůně. Autoři studie našli podobný počet koček, které preferovaly interakci s lidmi, než těch, které preferovaly jídlo..

Výrazně menší skupina koček preferovala hračky a vůně. Upřednostňování hraní nebo mazlení s lidmi před jídlem je v rozporu s odvěkým přesvědčením, že lidé jsou jen „kočičí sluhové“, které kočky tolerují jen proto, že jim poskytují jídlo.

Tento názor je rovněž zpochybňován zjištěními, že poskytování jídla v nepřítomnosti jiných sociálních interakcí ze strany lidského pečovatele, jako je mluvení nebo hlazení, nemůže udržet sociální pouto.

Kočičí imitátor

Kočka Ebisu, nazvaná podle japonského boha prosperity, může být prvním kočičím imitátorem lidí na světě. Vědci prokázali, že japonská kočka dokáže za kontrolovaných vědeckých podmínek napodobit činy svého majitele.

Tato schopnost byla pozorována pouze u hrstky tvorů a nález by mohl naznačovat, že napodobování vzniklo relativně brzy v evoluci savců. „Je to opravdu vzrušující,“ uvedla Kristyn Vitale, výzkumnice v oblasti poznávání koček a behavioristka zvířat na Unity College. „Lidé považují kočky za samotářské a asociální, ale tato studie posiluje myšlenku, že nás sledují a učí se od nás.“.

Kopíruj mě!

K nálezu došlo šťastnou náhodou. Claudia Fugazza, etoložka na Univerzitě Eötvöse Loránda, studovala psí poznávací schopnosti téměř 10 let. Při této metodě výzkumník nejprve vycvičí psa nebo jiné zvíře, aby zkopírovalo chování, které již zná – například převalování – tím, že řekne „Udělej to, co dělám já“, předvede chování a pak řekne „Udělej to!“.

Pes je pak za svůj úspěch odměněn. Časem se zvíře naučí, že „Udělej to!“ znamená „Zkopíruj mě!“. Tento přístup lze použít k testování, zda zvířata dokážou skutečně napodobovat – tedy kopírovat akce, které nikdy předtím nedělala.

Fugazza pracovala s Fumi Higaki, trenérkou psů z Ichinomiya v Japonsku, ta jí řekla, že jednu ze svých koček vycvičila pomocí „Dělej to jako já“. Tehdy jedenáctiletá samice Ebisu žila ve zverimexu.

Její motivace jídlem byla veliká, takže se snadno trénovala. „Často se vplížila do mých kurzů výcviku psů, protože věděla, že tamní lidé mají dobré pamlsky,“ popsala Higaki.

Náhoda, nebo záměr?

Higaki předvedla, jak Ebisu dokáže kopírovat známé akce, jako je otevření plastové zásuvky a překousnutí gumového provázku. Pak požádala kočku, aby napodobila dvě nová chování. Trenérka stála před kočkou, která seděla na desce vedle kartonové krabice.

Žena zvedla pravou ruku a dotkla se krabice, kočka to po ní zopakovala. Když se žena dotkla krabice svým obličejem, tak kočka udělala totéž. Skutečnost, že kočka použila tlapku a obličej, aby se dotkla krabice, když její majitel použil ruku a obličej, naznačuje, že byla schopna „mapovat“ části těla svého majitele na svou vlastní anatomii.

I když byla studie provedena na jediné kočce, Fugazza se domnívá, že je pravděpodobné, že většina koček dokáže napodobovat lidi. Výzkum s Ebisu ukázal nové způsoby, jak trénovat a dělat kognitivní experimenty s kočkami, které bylo obtížné studovat.

Dokument například zdůrazňuje, že kočky – na rozdíl od psů – pravděpodobně projeví své skutečné schopnosti pouze tehdy, je-li přítomen jejich majitel. Naneštěstí Ebisu již nežije, ale z jejích dovedností budou vycházet budoucí výzkumy.