Mnohé druhy hub dokážou v plodnicích akumulovat kromě arsenu také stopové prvky kadmia, rtuti nebo stříbra.

Problematika těžkých kovů je velmi rozsáhlá, stejně jako u jiných kontaminantů a věnují se ji tisíce vědeckých prací po celém světě. Přestože je stříbra v půdě obvykle málo, ne více než půl miligramu na kilogram, jistým přeborníkem v jeho akumulaci jsou některé muchomůrky.

Vědci udávají, že houba v sobě může nashromáždit i stovky miligramů stříbra na kilogram sušiny. Jedním z nejdůležitějších hyperakumulátorů stříbra je muchomůrka šiškovitá (Amanita strobiliformis), odborná literatura uvádí, že ho může obsahovat až 1250 mg/kg. Vedle stříbra do sebe tento druh houby rád nasává také měď a selen.

Také rtuť bývá problémem, na který je často upozorňováno, a to především v okolí Jedové hory a obce Svatá u Berouna. Rtuť se tam v minulosti dobývala ze sytě červeného minerálu zvaného cinabarit, pro který se vžil spíše lidový výraz rumělka.

Rtuť patří mezi těžké kovy a je velmi toxická – je tedy skutečně na místě položit si otázku: Nakolik jsou místní houby vlastně bezpečné? V místních lesích se nejméně rtuti našlo u václavky smrkové (Armillaria ostoyae) a lžičkovce šiškového (Auriscalpium vulgare) – 0,11, respektive 0,10 mg/kg.

Naopak nejvíce kontaminovanou se ukázala čirůvka špinavá (Lepista sordida), která měla na Jedové hoře obsah rtuti 32,1 mg/kg a v Horních Lubech dokonce 49,8 mg/kg.

Podle vědců je zajímavé, že některé druhy hub do svých plodnic ukládají toxické látky z půdy ve větším množství, jiné to dělají méně a některé vůbec – je třeba, aby patřičné výzkumy pokračovaly.