Lidský jazyk je neuvěřitelně rozmanitý, bohatý a složitý. Daná složitost může často vytvářet jazyky v jazycích. Dokonalým příkladem je slang, který je charakteristicky metaforičtější, hravější, živější a pomíjivější.
Lidský slovník je utvářen naším sociálním prostředím, když se budeme častěji vyskytovat v přítomnosti mladších, budeme přejímat jejich inovativní výrazy, pokud budeme spíše mezi staršími, je možné, že naše řeč bude obsahovat archaismy a výrazy, které bychom normálně nepoužili.
Jde o jakousi identifikaci vlastní skupiny a podporu skupinové soudržnosti. Jde o výsadu lidí? Vypadá to, že ne.
Mezinárodní tým vědců vedený doktorem Adrianem Lameirou, psychologem z University of Warwick ve Spojeném království, studoval volání desítek orangutanů v džunglích Bornea a Sumatry. V letech 2005 až 2010 zaznamenali více než 6000 pozorovacích hodin na šesti výzkumných stanicích.
Zjistili, že orangutani používají slangové vokalizace, které byly spojeny s různými sociálními skupinami.
Vědci si dříve mysleli, že poplašný signál „kiss-squeak“ je u divokých orangutanů vrozený a pevně zakořeněný, nová studie však ukazuje, že lidoopi neustále přicházejí s novými verzemi volání, které se liší výškou, délkou trvání a také v tom, kolik orangutanů je zrovna poblíž.
„Orangutani v menších společenstvech mají svůj repertoár, který neustále opakují a používají. Jsou konzervativní, ale jakmile se použije nová varianta volání, všichni ji slyší a rychle se začlení, čímž se daný slang obohacuje.
Ve velkých společenstvech orangutanů s vysokou hustotou je naopak novost na prvním místě, podobně jako u zpěvných ptáků. Jedinci tak chtějí ukázat, jací jsou „cool týpci“,“ řekl Lameira.
Tato zjištění naznačují, že variace v nových vokalizacích a jejich udržení jsou zprostředkovány sociálními silami. Je velmi pravděpodobné, že sociální vliv se neomezuje na poplašná volání. Studie ho však využila, protože bylo nejsnazší ke studiu.
Nenechte si ujít další zajímavé články
