Lidský jazyk je neuvěřitelně rozmanitý, bohatý a složitý. Daná složitost může často vytvářet jazyky v jazycích. Dokonalým příkladem je slang, který je charakteristicky metaforičtější, hravější, živější a pomíjivější.

Lidský slovník je utvářen naším sociálním prostředím, když se budeme častěji vyskytovat v přítomnosti mladších, budeme přejímat jejich inovativní výrazy, pokud budeme spíše mezi staršími, je možné, že naše řeč bude obsahovat archaismy a výrazy, které bychom normálně nepoužili.

Jde o jakousi identifikaci vlastní skupiny a podporu skupinové soudržnosti. Jde o výsadu lidí? Vypadá to, že ne.

Mezinárodní tým vědců vedený doktorem Adrianem Lameirou, psychologem z University of Warwick ve Spojeném království, studoval volání desítek orangutanů v džunglích Bornea a Sumatry. V letech 2005 až 2010 zaznamenali více než 6000 pozorovacích hodin na šesti výzkumných stanicích.

Zjistili, že orangutani používají slangové vokalizace, které byly spojeny s různými sociálními skupinami.

Vědci si dříve mysleli, že poplašný signál „kiss-squeak“ je u divokých orangutanů vrozený a pevně zakořeněný, nová studie však ukazuje, že lidoopi neustále přicházejí s novými verzemi volání, které se liší výškou, délkou trvání a také v tom, kolik orangutanů je zrovna poblíž.

„Orangutani v menších společenstvech mají svůj repertoár, který neustále opakují a používají. Jsou konzervativní, ale jakmile se použije nová varianta volání, všichni ji slyší a rychle se začlení, čímž se daný slang obohacuje.

Ve velkých společenstvech orangutanů s vysokou hustotou je naopak novost na prvním místě, podobně jako u zpěvných ptáků. Jedinci tak chtějí ukázat, jací jsou „cool týpci“,“ řekl Lameira.

Tato zjištění naznačují, že variace v nových vokalizacích a jejich udržení jsou zprostředkovány sociálními silami. Je velmi pravděpodobné, že sociální vliv se neomezuje na poplašná volání. Studie ho však využila, protože bylo nejsnazší ke studiu.