Promítá se nám život před očima? Vědci se dlouhé roky snaží zjistit, co se děje v lidském mozku v případě smrti. Studie ze začátku roku 2022 popisuje neočekávanou mozkovou aktivitu u pacienta, který zemřel na infarkt.
Sedmaosmdesátiletý muž byl přijat na pohotovost v nemocnici po pádu, který měl za následek krvácení do mozku, když lékaři provedli elektroencefalografii (EEG), zjistili, že se u pacienta rozvinula epilepsie.
Během záznamu EEG však prodělal infarkt a zemřel. Následná analýza nahrávek před a poté, co mužovo srdce přestalo bít, naznačuje, že v posledních chvílích zažil změny v různých typech mozkových vln, včetně mozkových vln alfa a gama.
Studie naznačuje, že interakce mezi různými typy mozkových vln pokračují poté, co krev přestane proudit v mozku.
„Vzhledem k tomu, že křížová vazba mezi alfa a gama aktivitou je zapojena do kognitivních procesů a vybavování paměti u zdravých jedinců, je možné spekulovat, že taková aktivita by mohla být jakousi poslední revizí života, ke které může dojít ve stavu blízkém smrti,“ řekl Dr. Ajmal Zemmar, neurochirurg z University of Louisville, USA a spoluautor studie.
Je třeba si uvědomit, že daná zjištění jsou založena na nahrávkách pouze od jedné osoby, přičemž tým výzkumníků mimo jiné uvádí, že traumatická poranění mozku a poškození bílé hmoty mohou ovlivnit mozkové vlny, zatímco činnost sítí v mozku může být ovlivněna antikonvulzivními léky, jako je ten, který je podáván pacientovi.
„Tato zjištění zpochybňují naše chápání toho, kdy přesně život končí, a generují důležité otázky, jako jsou ty související s načasováním darování orgánů,“ sdělil profesor Anil Seth, neurovědec z University of Sussex, který se na výzkumu nepodílel.
Studie rozšiřuje práci z doby asi před 10 lety, která ukazuje charakteristické „výbuchy“ mozkové aktivity u hlodavců před smrtí, přičemž určitá mozková aktivita přetrvává i po zástavě srdce, zejména v takzvaném gama frekvenčním rozsahu.
„Tato studie, která ukazuje podobná zjištění u umírajícího člověka, je dojemná i fascinující. Nevíme, zda zaznamenaná aktivita stojí za nějakým konkrétním druhem subjektivní zkušenosti, ať už jde o takzvané „zážitky blízké smrti“, nebo o cokoliv jiného.
Nemyslím si, že můžeme předpokládat, že je to reprezentativní příklad toho, jak se lidský mozek chová v okamžiku smrti,“ sdělil na závěr Dr. Steve Taylor, psycholog z Leeds Beckett University.
