Co se vyrovná nekonečné velikosti vesmíru? Snad jen studnice mýtů a hoaxů, které se ho dotýkají. Snad už jen oblast medicíny je pro konspirátory tolik přitažlivá jako právě vesmír.

Tvář, která tváří není

Když v roce 1976 sonda Viking 1 fotografovala povrch Marsu, mezi snímky, které dorazily na Zem, byl jeden, který vzbudil vlnu vášní. Pocházel z oblasti Cydonia Mensae a mnozí záhadologové v něm viděli obraz lidské tváře.

„Hle, důkaz, že mimozemšťané nám podobní existují. A NASA nám to tají,“ hlaholili konspirátoři. A kdyby v té době existoval Facebook, jistě by dodali: „Sdílejte, než to smažou!“.

Po úspěšných misích sond Viking v druhé polovině 70. let se Mars dostal trochu na okraj zájmu. Až ve druhé polovině devadesátých let se k němu začaly vracet další sondy. Ty už samozřejmě měly lepší vybavení, včetně fotoaparátů s vyšší rozlišovací schopností.

Družice se zaměřily i na oblast Cydonia Mensae a vyfotografovaly i onu záhadnou „tvář“. Ukázalo se, co astronomové tušili. Nejedná se o žádný pozdrav tajemných mimozemských civilizací lidstvu, nýbrž o čistě přírodní úkaz v podobě hry světla a členitosti reliéfu.

Ale co naplat, konspirátoři se opět ozvali s tím, že nové fotografie jsou upravené, zfalšované a kdovíco ještě. Inu, komu není rady…

Mimozemšťan z Roswellu

O tom, že hoaxy zdaleka nejsou výmyslem pouze doby internetové, svědčí známý Roswellský případ. V roce 1947 se u města Roswell v Novém Mexiku našly zvláštní trosky, o kterých se rychle začalo šířit, že se jedná o pozůstatky havárie mimozemské kosmické lodi.

Později se dokonce objevilo video s údajnou pitvou mimozemšťana, který nehodu nepřežil. Řada lidí tomu uvěřila a do Roswellu proudily davy zvědavců. Samotné město fámu podporovalo, založilo i dvě muzea UFO a z netušeného zájmu turistů mělo značný zisk.

Zprávu o mimozemšťanech zatím vířila některá média, vycházely o nich knihy, točily se televizní pořady a filmy.

Úřední místa sice vydala dementi s tím, že se jedná o trosky meteorologického balónu, ale jak to tak bývá, státní orgány, mnohdy i vlastní vinou, nebývají vzorem důvěryhodnosti. Až v devadesátých letech došlo k důkladnému vyšetření celého případu.

Výsledkem bylo přiznání armády, že trosky pocházely z experimentálního balónu z projektu Mogul, který měl monitorovat sovětský jaderný program. Ukázalo se také, že onen natočený pitvaný „mimozemšťan“ byl jen plastovou figurínou.

Nu, ale což. Ufománie v Roswellu neutichá a zdejší každoroční UFO festival počítá návštěvníky v tisících.

Na Měsíc ano i ne

Konspirátoři si mnohdy protiřečí, což jim ovšem vůbec nebrání v tom, aby své bludy šířili dál. A tak se z jejich úst dozvíme, že přistání na Měsíci byl podvod, ovšem zároveň si mocní vládci tohoto světa staví na odvrácené straně Měsíce své základny.

Člověk je tvor ukecaný. Kdyby přistání na Měsíci bylo falešné, jednalo by se o natolik monstrózní podvod, že by do něj musely být zapojeny desetitisíce lidí. Že by ilumináti měli takovou moc a umlčeli každého z nich?

Stejně tak je zvláštní, že údajný lunární podvod neodhalili ani Sověti, kteří jinak nenechali na Američanech niť suchou. Že by si Kreml nechal uniknout takovou šanci? Kdepak, Sověti se skřípěním zubů sledovali cestu Apolla 11 k Měsíci a poté si museli přiznat, že závod o Měsíc prohráli.

Co na tom, že posádky misí Apollo dovezly i měsíční horniny, které si mohli na vlastní oči prohlédnout i Češi. Co na tom, že na Měsíci zanechaly přístroje, které věda mnohdy využívá dodnes. Nezanedbatelné množství lidí je stále přesvědčeno, že kroky Neila Armstronga a Buzze Aldrina v měsíčním prachu byly natočeny ve filmovém ateliéru.

Nicméně, lidé zpochybňující lunární program, jsou zároveň schopni tvrdit, že jakási elita lidstva před ekologickými problémy Země prchá právě na Měsíc. Nad tím už snad jen lze horizontálním pohybem protrénovat krční svaly…