V Česku žije dle loňských statistik přes půl milionu cizinců, většina z nich v Praze. Spolu se změnou prostředí se pojí i poznávání místních zvyků. Co říkají expati žijící dlouhodobě v Česku na naše vánoční tradice?

Možná by se zdálo, že velké rozpaky mohou v někom vyvolat pouliční prodeje vánočních kaprů a zabíjení, které je s tím spojené. „Nevím, jestli se mi ta tradice úplně líbí, ale pravdou je, že mi připomíná jednu z tradic mé země, kdy během kurbanského bajramu zabijeme ovci jako oběť,“ vysvětluje Huseyin Kaya z Turecka.

Podobně je na tom i Bagate Moussa, který pochází z Pobřeží slonoviny. „V zabíjení kaprů nutně nevidím žádný problém, protože se jedná o součást tradice, což plně respektuji,“ říká. Oba pánové pracují v pražské pobočce ExxonMobil, kde dělali průzkum na téma českých vánočních tradic.

40 % dotazovaných zaměstnanců uvedlo, že z chuti kapra nejsou příliš nadšeni a rybí polévka nechutná dokonce 60 % respondentům.

Výjimkou je Ind Satya Prakash Gupta. „Obvykle je těžké najít v Čechách čerstvé ryby, a proto mi přišlo docela neobvyklé vidět spoustu lidí, kteří se scházejí venku, mimo supermarket, aby si koupili ryby před Štědrým večerem.

Až později jsem zjistil, že se jedná o kapra. V části Indie, ze které pocházím, jíme stejnou rybu a říká se jí ryba Rohu. Já sám jsem na kaprovi vyrostl, takže je skvělé, že si tu můžu koupit čerstvého kapra a připravit kapří polévku na indický způsob na Vánoce,“ popisuje začátky v Česku Satya.

Nejlépe v průzkumu dopadl bramborový salát, který si cizinci pochvalují. S dalšími tradicemi se moc často cizinci žijící v České republice nesetkali, třetina z nich dokonce nezná žádnou z nich. Nejvíce cizinců slyšelo o „zlatém prasátku“.

Krájení jablek či pouštění lodiček ze skořápek valná většina považuje za hezké zvyky, které si rádi sami osvojí a předají svým dětem.