25 milionů let stará fosilie objevená na vzdálené stanici skotu v jižní Austrálii odhaluje, že starověký orel, jako jeden z nejstarších druhů dravců na světě, měl rysy, jaké se u moderních jestřábů a orlů nevidí.
Paleontologové objevili orlí fosilii na břehu vyschlého jezera známého jako jezero Pinpa již v roce 2016 a od té doby ji zkoumali. Ačkoli je jezero Pinpa nyní pouští, před 25 miliony let to byl pravděpodobně mírný deštný prales se stálými vodními plochami.
Vědci nakonec fosilii identifikovali jako nový druh Archaehierax sylvestris. Ellen Matherová, doktorandka na Flindersově univerzitě a první autorka studie, uvedla, že starověký pták byl o něco menší než dnešní orli.
„Podle toho, co víme, to byl pravděpodobně jeden z větších orlů v té době. Věříme, že jeho potravu tvořili malí až středě velcí ptáci a savci, kteří v té době žili, takže jakýsi předkové moderních vačic a koal žijících v lese,“ uvedla Matherová.
Orel měl na svou velikost relativně krátká křídla, ale dlouhé nohy, což je u lesních orlů docela běžné. Je to adaptace na to, že v podstatě musejí létat více přeplněným prostorem ve srovnání s orly, kteří žijí ve více otevřených oblastech, jako jsou například louky.
Objev naznačuje, že Austrálie měla v rané historii vývoje zvířat vlastní endemickou linii orlů. Starověký pták patřil k výrazné větvi orlů a nebyl přímým předchůdcem žádného živého druhu. Starověký orel měl řadu rysů, jaké se u moderních jestřábů a orlů neviděly, včetně širšího rozpětí nohou pro zachycení kořisti.
Nalezeno bylo více než 60 kostí starověkého orla, což z něj činí jednu z nejlépe zachovaných zkamenělin nalezených na dobytčí stanici Lake Pinpa. Na místě byli také objeveni předci mnoha dalších australských druhů, včetně vombatů, ptakopysků a klokanů.
Orel pravděpodobně uhynul v blízkosti jezera a následně byl „spláchnut“ vodou. „Kosti byly zřejmě v té době pohřbeny v sedimentu, což jim umožnilo se zachovat,“ dodala na závěr Matherová.
