Evropským astronomům se podařilo objevit dosud nejvzdálenější zdroj intenzivního rádiového záření, jaký kdy byl ze Země pozorován. Jedná se o takzvaný ‚rádiově hlasitý‘ kvasar – jasný objekt s mohutnými výtrysky vyzařujícími rádiové vlny.

Nachází se tak daleko, že jeho světlu trvalo plných 13 miliard let, než dolétlo až k nám. Objev učiněný pomocí dalekohledu ESO/VLT by mohl přinést důležité poznatky, které astronomům pomohou pochopit rané fáze vývoje vesmíru..

Kvasary jsou velmi aktivní a jasná jádra některých galaxií, kterým energii dodává superhmotná černá díra. Černá díra vtahuje okolní plyn a při tom se uvolňuje ohromné množství energie, která astronomům umožňuje tyto objekty pozorovat dokonce i na velmi velké vzdálenosti.

Nově objevený kvasar s označením P172+18 je natolik vzdálený, že jeho světlu trvalo asi 13 miliard let, než doletělo až k nám. To znamená, že tento objekt pozorujeme tak, jak vypadal v době, kdy byl vesmír pouhých 780 milionů let starý.

I když jsou známy i vzdálenější kvasary, byli astronomové v tomto případě poprvé schopni identifikovat neklamné známky rádiových výtrysků (jetů) v takto rané fázi vývoje vesmíru. Pouze asi 10 % kvasarů – které astronomové označují jako rádiově hlasité – má výtrysky, které intenzivně vyzařují na rádiových vlnách elektromagnetického záření.

Kvasaru P172+18 dodává energii černá díra o hmotnosti asi 300 milionů Sluncí, která enormní rychlostí pohlcuje okolní plyn. „Tato černá díra velmi rychle požírá hmotu, nabírá na hmotnosti jednou z nejvyšších rychlostí, jaká kdy byla pozorována,“ vysvětluje astronomka Chiara Mazzucchelli z Evropské jižníobservatoře, která společně s kolegou Eduardem Bañadosem Astronomického institutu Maxe Plancka v Německu vedla výzkum, při němž byl objekt nalezen.

Astronomové se domnívají, že existuje spojitost mezi rychlým růstem superhmotných černých děr a mohutnými rádiovými výtrysky, jaké pozorují například u kvasaru P172+18. Zdá se, že výtrysky jsou schopné rozrušovat plyn v okolí černé díry a zvyšovat tak množství hmoty, kterou černá díra pohlcuje.

Výzkum rádiově hlasitých kvasarů tak může pomoci pochopit, jak černé díry v raném vesmíru dosáhly svých superhmotných proporcí již tak krátce po velkém třesku.

„Myslím, že je vzrušující poprvé objevit ‚novou‘ černou díru, a přidat další dílek k pochopení vývoje mladého vesmíru, našeho původu a konečně i nás samých,“ říká Chiara Mazzucchelli.

I když byl tento objekt znám již dříve jako rádiový zdroj, že by P172+18 mohl být vzdálený kvasar si Eduardo Bañados a Chiara Mazzucchelli poprvé uvědomili při pozorování dalekohledem Magellan na Observatoři Las Campanas v Chile.

„Jakmile jsme měli k dispozici data, prohlédli jsme je a okamžitě zjistili, že jsme objevili nejvzdálenější dosud známý rádiově hlasitý kvasar,“ popisuje Eduardo Bañados.

Vzhledem ke krátkému pozorovacímu času se však členům týmu nepodařilo získat dostatek dat, aby mohli objekt prozkoumat podrobněji. Následovala celá řada dalších pozorování pomocí jiných teleskopů, včetně dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope) vybaveného přístrojem X-shooter, který umožnil hlouběji charakterizovat tento kvasar, včetně stanovení klíčových parametrů jako je hmotnost černé díry a rychlost pohlcování hmoty z okolí.

K podrobnému studiu tohoto vzdáleného objektu dále přispěli rádiová observatoř VLA (National Radio Astronomy Observatory’s Very Large Array, USA) a Keckův dalekohled (Keck Telescope, Havaj, USA).