Koncem září 2020 přicestoval z německé zoologické zahrady v Magdeburgu do Zoo Liberec transport se samicí levharta čínského a párem margayů. Margaye neboli oceloty dlouhoocasé mohou návštěvníci liberecké zoo pozorovat její stopatnáctileté historii úplně poprvé.

Čtyřletá levhartí samice by měla utvořit chovný pár s původním desetiletým samcem, který v liberecké zoo pobývá již od roku 2011. Cílem zahrady je obě tyto kočkovité šelmy rozmnožit a posílit tak jejich populace chované v lidské péči v zoologických zahradách.

Oceloti byli po transportu umístěni do zázemí zoo, kde probíhá jejich aklimatizace a po transportní izolace. Zahrada zároveň dokončuje stavební úpravy jejich venkovní expozice, která se nachází u bazénu s lachtany a kdysi sloužila rysům, pandám a dočasně i mláďatům lva berberského.

„Do venkovního výběhu budou opatrně vypuštěni podle aktuálních klimatických podmínek a s ohledem na jejich potřeby a komfort. Nejdříve však až v průběhu několika dní, až se v novém prostředí dostatečně aklimatizují,“ vysvětluje zoolog Luboš Melichar.

Jedná se o mladý zatím nezkušený chovný pár. Samice se narodila v roce 2017 v Zoo Jihlava a dvouletý samec pochází ze zoologické zahrady v Boissiere du Dore ve Francii.

„Oba jedinci už jsou na sebe ale zvyklí, k představení páru došlo již v Zoo Magdeburg. Ta se ale z chovatelských důvodů rozhodla chov tohoto druhu přerušit, a tak byl pár na základě naši předchozí žádosti o zapojení se do mezinárodního záchovného programu převezen k nám do Liberce,“ dodává zooložka Dorota Gremlicová.

Chov margayů v lidské péči v zoologických zahradách patří do evropského záchovného programu (EEP), což znamená, že je odborně řízen tzv. koordinátorem chovu. Na levhartí samici čekal v Liberci samostatný nově drobně zrekonstruovaný výběh v horní části zoo ležící hned vedle původního výběhu levharta čínského.

Zde by měla mít šelma dostatek klidu, aby se v novém prostředí snadno aklimatizovala.

„Zatím samice pomalu prozkoumává svůj nový domov a seznamuje se s okolím a svými chovateli. Potravu přijímá bez problémů, a tak věřím, že si u nás rychle zvykne“, dodává zoolog Luboš Melichar. I chov levharta čínského v zoologických zahradách patří do evropského záchovného programu EEP. Jedná se o silně ohrožený taxon, a tak je cílem liberecké zoo tyto asijské kočkovité šelmy rozmnožit a pomoci zabránit jejich úplnému vyhubení.

„V současné době je populace levhartů čínských v evropských zoologických zahradách velmi malá a čítá pouze okolo 50 jedinců. Náš samec je navíc pro posílení populace levhartů čínských geneticky cenný, a tak je odchov libereckých jedinců pro záchranu celého druhu žádoucí,“ doplňuje Melichar.

Na světě je momentálně jen 23 institucí, které jsou do chovu levhartů čínských zapojeny, a v České republice je návštěvníci mohou spatřit pouze v Zoo Liberec a v Zoologické a botanické zahradě města Plzeň.

Liberecká zoo zároveň plánuje kompletní rekonstrukci pavilonu levhartů včetně výstavby nových odpovídajících venkovních výběhů v přilehlých plochách stávajícího zařízení. Navržený výběh pro levharty čínské se bude nacházet v doposud nevyužitém údolíčku v ohbí cesty vedoucí od expozice pand červených k pavilonu levhartů.

„Součástí této nové expozice bude i mokřad s vodními rostlinami, který by měl plnit roli kořenové čistírny vody tekoucí z bazénů pavilonu slonů. Mokřad vznikne v rámci rozsáhlejšího projektu recyklace užitkové vody v horní části zoo,“ vysvětluje ředitel David Nejedlo. „V současné době pracujeme na projektové dokumentaci,“ dodává ředitel.

Margay (Leopardus wiedii)

Margay neboli ocelot dlouhoocasý je známý také jako dlouhoocasá tečkovaná kočka. Délka těla dosahuje 50–72 cm. Srst je krátká, hladká a žlutohnědá, bílá naspodu těla, hrudi a krku. Tmavá kresba je podobná jako u ocelota a táhne se podél hřbetu a na boky.

Má dlouhý, až půl metru dlouhý pruhovaný ocas. Žije v tropických a opadavých listnatých lesích ve Střední a Jižní Americe. Patří mezi malé kočky (Felinae). Většinu svého života tráví na stromech, kde i loví převážnou část své kořisti.

Její potravou jsou hlavně krysy, myši, veverky, vačice, mladí lenochodi, malí ptáci i bezobratlí. Jako jedna z mála kočkovitých šelem dokáže slézat ze stromu hlavou dolů. Po přibližně osmdesáti dnech březosti rodí zpravidla jedno, vzácně i dvě mláďata. V lidské péči se dožívá až 24 let.

Levhart čínský (Panthera pardus japonensis)

Levhart čínský je v současné době jedním z nejohroženějších poddruhů levharta, který se vyskytuje v malých a izolovaných populacích v 7 čínských provinciích. Jeho populace ve volné přírodě čítá maximálně 500 jedinců.

Nejvíce jej ohrožuje pytláctví, nedostatek kořisti, ztráta životního prostředí a jeho fragmentace. Patří v rámci rodu Pantera k menším druhům kočkovitých šelem. Tělo má protáhlé s poměrně krátkými končetinami.

Barva srsti je okrově žlutá s tmavými skvrnami, které se nazývají rozety. Při zmnožení tmavého pigmentu (melanismus) se setkáváme s černou formou levharta. Zvíře je velice tiché, má vynikající zrak, sluch i čich.

Nejvíce času tráví tato šelma na stromě, kde odpočívá i vyhledává potravu. Je aktivní ve dne i v noci, loví většinou za soumraku. Živí se savci do velikosti antilop, ptáky, hady, rybami i hospodářskými zvířaty.

Ulovenou kořist o váze větší než lovec sám dokáže vytáhnout do větvoví, kde ji v bezpečí před ostatními predátory spořádá. Kromě člověka jsou jeho hlavními nepřáteli tygři a smečky vlků a psů. Levhart se v lidské péči v zoologických zahradách dožívá 15–18 let.