Pod pojmem „počítač“ si dnes prakticky každý člověk včetně malých dětí představí notebook nebo případně stolní počítač s plochým displejem. Význam tohoto slova i skutečná podoba těchto strojů se ale v průběhu historie razantně změnily..

Jednou z posledních věcí, které od našich chytrých tenkých notebooků při každodenním domácím používání ještě chceme, je řešení matematických rovnic nebo jednoduše počítání. Spojitost mezi slovy počítat a počítač ale rozhodně nevymizela.

První předchůdce dnešních počítačů můžeme najít už v dávných civilizacích, které zanikly před tisíci lety. Řada dávných kultur měla svá mechanická počítadla, která jim usnadňovala složitější propočty, ale také pomáhala třeba při výpočtu pohybu planet.

Další důležitý krok směrem k moderním počítačům pak představovaly mechanické počítací strojky z 18. století. Skutečné základy počítačové vědy ale pomohl položit jediný muž – britský matematik Alan Turing.

Ten ve svém článku z května 1936 s názvem „On Computable Numbers, with an Application to the Entscheidungsproblem“ zavedl pojem Turingův počítač, hypotetický výpočetní stroj, který by byl schopný odpovědět na jakoukoliv logickou otázku.

Myšlenky z tohoto článku položily základy počítačové vědy, což byl také důvod, proč v druhé polovině května slavíme Mezinárodní den počítačů, který letos připadl na 25. května.

Po druhé světové válce začaly na základě Turingova počítače vznikat první počítače, které řídil program uložený ve vnitřní paměti. Počítače však měly ještě dlouho podobu obrovských strojů zabírajících několik místností, které bylo velmi náročné spustit, ovládat, a dokonce i chladit.

Teprve s příchodem tzv. mikroprocesorů v 80. letech 20. století se začala psát éra počítačů tak, jak je známe dnes.

Obří počítače stále existují

Neznamená to ale, že by obrovské sálové počítače zcela vymizely. Na světě stále existují velká počítačová centra, ve kterých fungují tzv. superpočítače. Většinou jsou tato centra součástí nějaké univerzity nebo výzkumného ústavu, který jejich obrovskou výpočetní sílu používá pro nejrůznější složité výpočty, analýzy nebo simulace.

Vytváří například modely pro předpovědi počasí, zpracovávají data pro rozvoj chytrých měst nebo tvoří simulace pro lékařský a farmaceutický průmysl. Dokáží toho ale mnohem víc.

Podmínkou pro takové schopnosti superpočítačů jsou ale výjimečně dobré komponenty. Každý takový stroj je v zásadě tvořen obrovským množství vzájemně propojených serverů.

Například barcelonský superpočítač, který se nachází v bývalé kapli Torre Girona na předměstí Barcelony, tvoří neuvěřitelných 3400 serverů propojených 48 kilometry kabelů.

Všechny tyto servery musí být samozřejmě průběžně obnovovány, aby dlouhodobě neklesal jejich výkon a tím pádem i celková výpočetní síla superpočítače. Z toho důvodu jsou superpočítačová centra v úzkém spojení s předními výrobci techniky, kteří jim pomáhají udržet jejich zařízení v chodu a stále připravená na nové výzvy.

Lenovo, jakožto jeden z lídrů na poli technologií nejen pro datová centra, tak v minulých letech dodalo svá řešení nejen superpočítačovému centru v Barceloně, ale ve spolupráci se společností Intel pomohlo také superpočítači v německém Leibnitzu.

Právě nasazení nové techniky v Leibnitzu bylo pro Lenovo důležitým milníkem – díky dodávce serverů pro tento počítač překonal tento výrobce hranici 20 milionů vyrobených a dodaných serverů. Již zapojený superpočítač se pak mohl zapojit do výzkumu v nejrůznějších oblastech od astrofyziky přes dynamiku tekutin až po humanitní vědy.

Od prvních sálových počítačů ušla technika velmi dlouhou cestu. Neznamená to však, že by již neexistovaly obrovské, složitě chlazené místnosti tvořící jeden velký počítač. Řada odborníků je dokonce přesvědčena, že to budou právě superpočítače, které do budoucna pomohou lidstvu dále se rozvíjet a řešit složité problémy dneška i budoucnosti.