Jeden z nejsilnějších hlubinných predátorů je bezesporu kalmar peruánský (Dosidicus gigas). Vědcům se v nedávné době podařilo poodhalit, jakým způsobem spolu mohou tito bezobratlí lovci komunikovat..

Tajemství tkví zřejmě ve světelné signalizaci, ostatně je to poměrně logické, tato velice inteligentní zvířata totiž žijí v prakticky dokonalé temnotě. Odborníci však nikdy nezaznamenali případ, kdy by se tito hlavonožci srazili nebo se pohybovali zmateně či nekoordinovaně. Dosud však netušili, proč tomu tak přesně je.

Kalmaři mají kůži plnou bioluminiscenčních orgánů, a právě ty podle výzkumníků stojí za schopností komunikace. Nedávno publikovaná studie dokonce udává, že kalmaří zprávy jsou velmi neobyčejné a komplexní.

Vědci podotýkají, že se jim však onen skrytý „jazyk“ prozatím nepodařilo rozšifrovat. Víceméně se jednalo o potvrzení toho, že mají kalmaři dostatečnou mozkovou kapacitu pro schopnost komunikace.

„Před tímto výzkumem jsme věděli, že mnoho tvorů v hlubinách oceánů používá orgány vytvářející světlo, aby se navzájem rozeznali nebo aby přilákali partnery. V těchto případech to byly ale jen velmi jednoduché informace, jako je druh zvířete nebo jeho pohlaví.

Ale po roce 2000 jsme díky dálkově ovládaným miniponorkám začali poznávat, že někteří hlavonožci žijící v hlubinách mají velkou schopnost měnit pigmenty na svém těle díky specializovaným buňkám,“ dodali ke studii její autoři Benjamin Burford a Bruce Robison.