Svět kolem nás se mění, ať se nám to líbí nebo ne. Společně s tím se na scéně objevují dosud neznámé nebo v minulosti jen zřídka viditelné jevy počasí, se kterými se v dnešní době musíme vypořádávat stále častěji. Dá se říct, že jde o jakési mutace dosavadních klimatických projevů, které však v reálu mohou nabýt až obludných forem. Takže o jakých jevech tu vlastně mluvíme?

Dosti nebezpečné je tzv. ohnivé tornádo, ohňový vír či chcete-li firenado, které v sobě kombinuje tornádo a plamen. To může vzniknout například při ohnivé bouři a velkých lesních a stepních požárech, které dnes ohrožují už nejen tradiční oblasti, jako je například Austrálie, ale zasahují také místa za polárním kruhem či – jak jsme mohli vidět v loňském roce – i dalekou Sibiř. Ohnivé tornádo je nevyzpytatelné a na rozdíl od klasického vzdušného víru je mnohem složitější se před ním schovat nebo utéct.

K dalším jevům, které v dnešní době přepisují historické tabulky meteorologů, patří cyklóny a hurikány, které dnes bývají intenzivnější a také častější než dříve. Někteří experti dokonce mají za to, že by se měla přepsat nejznámější stupnice intenzity tropických cyklón, tzv. Saffirova-Simpsonova stupnice, která zatím obsahuje nedostatečných pět úrovní síly těchto bouří. Prý by se měla přidat úroveň šestá.

Klimatické změny s sebou přinášejí také přesun proudění arktického vzduchu do jižnějších oblastí, kde se nově objevují jevy, které dříve bývaly typické spíše pro místa okolo polárního kruhu a severněji. Jedním z nich je polární vír čili oblast nízkého tlaku vzduchu ve vyšších vrstvách atmosféry, která se celoročně vyskytuje nad severním pólem, ale stále častěji „ustřeluje“ také na jih, kde se dočasně střídá s tryskovým prouděním. Z toho důvodu může být občas jižněji větší zima, než na jakou jsme byli zvyklí (to se ale té letošní zatím příliš netýká) a naopak v prostoru kolem severního i jižního pólu může být tepleji než obvykle. Například na Antarktidě už letos stihli naměřit rekordně vysokou teplotu přes 20 stupňů Celzia.

Jedním z pojmů, pro které má pojmenování zatím pouze angličtina, jsou tzv. nor‘easters, bouře severovýchodního směru, vyskytující se při východním pobřeží Kanady a Spojených států. Ačkoliv jsou tyto bouře známé už celá staletí, rostoucí rozdíly v teplotách golfského proudu a větrů plynoucích od východní Kanady je zesilují a dostávají až na úroveň hurikánu.

Lidé si také stále častěji připomínají meteorologické pojmy jako blizard, bombový cyklon, sněhová bouře a podobně. Druhý zmíněný jev se projevuje jako nárazový, teplota při něm může poklesnout za pár hodin až o desítky stupňů a provázet ho může bílá tma, sněhová tornáda nebo krupobití.

Se zmíněnou rostoucí teplotou polárních oblastí se zvyšuje také rychlost tání permafrostu (tedy rádoby trvale zmrzlé půdy) a ledovců, což zase v důsledku zvyšuje hladiny oceánů. Hrozí tak, že některé dosud známé ostrovy postupně úplně nebo částečně zmizí z mapy světa. Tato klimatická změna jako jediná však může přinášet i něco pozitivního. Díky tání se logicky zmenšuje tloušťka zamrzlé půdy a ta pak vydává cenné nálezy, které mohou vědcům přinést nové pohledy na to, jaká byla Země dřív. Jedním takovým nálezem je třeba naprosto zachovalý exemplář mamuta, který se po tisíce let ukrýval zamrzlý v sibiřských ledech.

Mění se také četnost a oblast výskytu bouří, které už nebývají výjimkou ani na takových místech, jako je Aljaška. Bouřky zároveň bývají náhlejší – občas přichází bez varování dokonce „jen“ blesk z čistého nebe, a to doslova. Jedním z fenoménů dneška je tzv. suchá bouřka, kdy se blýská a hřmí bez deště, což v oblastech výskytu zvyšuje pravděpodobnost požárů. Někteří experti vypočítali, že s každým oteplením klimatu o jeden stupeň se počet úderů blesku zvyšuje o 12 procent.

O větru a tornádech jsme se již zmínili, nicméně neuvedli jsme, že postupně rostou shluky (klastry) větrů u tornád. Ty se u 32 pozorovaných tornád od 50. let 20. století zdvojnásobily. A zároveň ohrožují hustěji osídlené oblasti zejména Spojených států.

Vysoké a náhlé srážky pak vedou k vyššímu výskytu bleskových záplav, které místem sice často jenom protečou, ale škody za sebou nechávají stejné jako běžné povodně. A to rozhodně nepotěší obyvatele zasažených oblastí ani likvidátory pojišťoven.

Tyto a další jevy jsou tedy stále častější a zasahují do životů stále většího počtu lidí. Máme se ale bát? A pomůže nám, když se k planetě začneme chovat zodpovědněji nebo už byla překročena pomyslná mez a na svět kolem nás máme jako lidstvo jen omezený vliv? Na tyto a další otázky se pokusí odpovědět dokumentární seriál Nevyzpytatelné počasí, který si můžete pustit od 20. března v 19.00 hod. na kanále Viasat Nature.