Když se řekne stáří psa, tak si většina jistě vybaví pomůcku násobit věk číslem 7 pro převedení na lidské roky. To je ale špatně, podle odborníků hrají důležitou roli čísla 16 a 31.

Na základě zkoumání změny DNA v průběhu času, přesněji tzv. methylových skupin genetické informace, se vědeckému týmu z Kalifornské univerzity v San Diegu pod vedením genetiků Tiny Wangové a Treye Idekera podařilo dojít k závěru, že výsledky lze uplatnit při výpočtu věku čtyřnohých společníků lidí – psů v porovnání s jinými savci, jako např. s člověkem.

Jak lidé a domácí psi stárnou, jsou do molekul DNA přidávány methylové skupiny, které mohou změnit aktivitu segmentu DNA beze změny samotné DNA. Tzv. methylaci DNA lze použít k měření věku u lidí – říkáme tomu tzv. epigenetické hodiny.

Vypočítat skutečné stáří psa není tak jednoduché, jak by se mohlo předpokládat. Podle odborníků není snadné přijít se skutečným porovnáním relativního věku psa s člověkem, navíc mají specifická plemena psů odlišnou délku života.

Celosvětový průměr doby dožití psů velkých plemen, se kterým vědci při vytváření studie pracovali, je mezi 6-7 lety. U menších psů je to pak až 18 let. (Je však potřeba vzít v potaz, že „životnost“ psa může být, stejně jako u člověka, silně individuální a závislá na okolních podmínkách.) Podle nového vzorce, jenž je založený na tzv.

epigenetických hodinách, a vypočítání přirozeného logaritmu stáří psů v rocích, je potřeba dále údaj vynásobit číslem 16 a následně přičíst cifru 31. Stáří člověka = 16ln(věk psa) + 31.