Na Zemi dorazily první informace z mezihvězdného prostoru, které odeslala sonda Voyager 2. Sonda, která mezi hvězdy vstoupila v prosinci loňského roku, se stala druhým aparátem, který něco podobného dokázal. Na rozdíl od její sesterské sondy s označením „1“ jsou však informace, které NASA zachytává sedmdesátimetrovou anténou, o něco podrobnější.

Voyager 2, který jako jediný navštívil Uran a Neptun, je nyní od Země vzdálený více než 18 miliard kilometrů. Signál něj k nám letí dvě třetiny světelného dne. Nelze se tedy divit, že výkon sondy budí v odborných kruzích nadšení: „Určitě jsme netušili, že kosmická sonda může ve funkčním stavu dosáhnout kraje sluneční soustavy,“ uvedl Ed Stone z Kalifornského technologického institutu, který na misi participuje od jejího začátku v roce 1977.
Vědce nyní zajímá především heliosféra, protože u Voyageru 1 se jeden z důležitých přístrojů pro její měření rozbil už v roce 1980. První data ukazují, že Voyager 2 narazil na tenčí hranici heliosféry než jeho dvojče. Ukazuje se i to, jaký tvar heliosféra má, zřejmě připomíná střelu s tupým hrotem. „Znamená to, že heliosféra je symetrická, přinejmenším v těch bodech, do kterých oba Voyagery dorazily,“ podotkl Bill Kurth z Iowské univerzity, který ale zároveň upozorňuje na to, že tato data je třeba brát s rezervou. „Je to jako dívat se na slona mikroskopem. Když se na něj takto podívají dva lidé, nutně přijdou s různými údaji. Nikdo pak nemůže mít ponětí, co se děje mezi tím.“ Ani jedna ze sond pak nepotvrdila, že v této oblasti dochází ke změně magnetického pole, což dosavadní hypotézy předpokládaly.
Kurth je zároveň přesvědčen, že oba Voyagery přežijí Zemi, protože srážka s cizím tělesem je v pustém vesmíru vysoce nepravděpodobná. Za nějakých 40 000 let Voyager 1 proletí kolem hvězdy Gliese 445 v souhvězdí Žirafy, která je od nás vzdálená 17,5 světelných let. Voyager 2 pro změnu letí k nejjasnější hvězdě souhvězdí Velkého psa Sirius, který mine za 300 000 let. Pokud sondy nezničí kolize s nějakým vesmírným bludným balvanem, či se nestřetne s nějakým větším objektem, který si je gravitační silou přitáhne k sobě, poletí dál.
Putovat budou i ve chvíli, kdy život na planetě Zemi nebude možný a lidstvo, pokud do té doby nevyhyne, bude muset jít o dům dál.