Mluví-li se o českých držitelích Nobelovy ceny, zpravidla padnou jména Jaroslavů Heyrovského a Seiferta. České země však světu daly více laureátů tohoto ocenění, i když ne všichni měli jako svůj rodný jazyk češtinu. 15. srpna 1896 se v pražské Petrské ulici narodila holčička, kterou rodiče pojmenovali Gerty Theresa. V prosinci téhož roku jen o dva kilometry dál v Salmovské ulici přišel na svět chlapeček Carl Ferdinand.

Oba pocházeli z rodin, které k vědě měly velmi blízko, otec Gerty byl chemik, otec Carla pro změnu lékař a zoolog. A osud měl s oběma dětmi velké plány…

Carl Cori záhy Prahu opustil, protože jeho tatínek získal místo ředitele Zoologické zahrady v Terstu. V současnosti italské město bylo v té době nejdůležitějším rakousko-uherským přístavem. Carl se však v osmnácti letech do Prahy vrátil, aby zde mohl studovat medicínu.

Po roční anabázi ve válečných zákopech oblečený do šedé rakouské uniformy ve studiu pokračoval, a to již v éře samostatného Československa. Právě na fakultě se Carl potkal s dívkou jménem Gerty. Oba mladí lidé se sblížili, a to nejen v osobní rovině, ale i v té pracovní.

V roce 1920 odpromovali a přemýšleli, co dál. Místy maloměšťácká pražská společnost se jen obtížně srovnávala s tím, že se žena věnuje vědě, ba navíc ke všemu má ještě židovský původ. A tak Carl a Gerty zamířili společně do Vídně, kde se tajně proti vůli svých rodičů i vzali.

Zde se však zdrželi jen krátce, i když původně zde hodlali zůstat natrvalo. Gerty v Rakousku pracovala jako dětská lékařka, Carl byl asistentem na univerzitě ve Vídni a Grazu (Štýrském Hradci). V roce 1922 však opět zvedli kotvy a vydali se na cestu.

Evropě dali sbohem a zamířili do Spojených států. Carlovi zde totiž bylo nabídnuto místo ve Státním ústavu pro výzkum zhoubných onemocnění v Buffalu. Zatímco Rakousko patřilo v té době mezi poražené státy z první světové války a ekonomická krize jej doslova drtila, USA zažívaly ve dvacátých letech jedno ze svých zlatých období.

A šikovní vědci měli v Americe dveře otevřené. Do buffalského ústavu nastoupil nejen Carl, ale i Gerty. Už rok po příjezdu zde vydala svou první publikaci, ve které se věnovala působení hormonů štítné žlázy.

Právě na fungování hormonů se oba manželé zaměřili především, a to i poté, co se přestěhovali do St. Louis. Podařilo se jim popsat význam hormonů hypofýzy při metabolismu cukrů. Jeden z biochemických cyklů (tzv.

katalytická konverze glykogenu) byl pojmenován jako „Cyklus Coriových“. V roce 1947 byli oba za svou vědeckou práci odměněni Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství. Spolu s nimi cenu obdržel ještě fyziolog Bernardo Houssay.

Gerty se stala teprve třetí ženou, které se této pocty dostalo v oblasti přírodních věd. Zemřela v roce 1957. Z jejího manželství s Carlem vzešel syn Tom, který – jak jinak – rovněž studoval biochemii.

Carl se v roce 1960 oženil znovu a dlouhá léta vyučoval biochemii na Harvardově univerzitě. Zemřel v roce 1984.