Už v následujícím desetiletí by se lidé měli vrátit na Měsíc. Americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku oznámil, že v dohledné době opět vyšle k naší přirozené oběžnici pilotované posádky.

A zatímco na přelomu 60. a 70. let se lidé na Měsíci zdrželi jen krátce, tentokrát by měl být jejich lunární pobyt podstatně delší..

14. prosince 1972 v časných ranních hodinách se na Měsíci zvířil prach a měsíční Modul Apollo 17 zamířil k mateřské lodi. Modul, zvaný Challenger, vezl na palubě Eugena Cernana a Harrisona Smithe, kteří během svých výletů ať už pěšky, či na lunárním roveru strávili v otevřeném měsíčním prostoru více než 22 hodin.

Přitom nasbírali 110 kilogramů měsíčních vzorků a řadu důležitých informací o našem vesmírném souputníkovi.

Měsíc osiřel a člověk se na něj od té doby nevrátil. NASA sice plánovala ještě další mise programu Apollo s označením 18, 19 a 20, ty však byly zrušeny. Nezájem veřejnosti a také finanční náročnost války ve Vietnamu donutily NASA program Apollo osekat.

Sověti sice v sedmdesátých letech uvažovali o stále lunární základně, ale kremelský vůdce Leonid Brežněv projekt zamítl jako příliš drahý.

Bývalý americký prezident George W. Bush hovořil o roce 2018 jako o termínu návratu člověka na Měsíc, ale pokud vše neproběhlo v přísně utajeném režimu, tak se v loňském roce nikdo po Měsíci neprošel.

A tak je od sedmdesátých let Měsíc zkoumán jen pomocí teleskopů či automatických sond, ať už evropských, amerických, japonských, indických, ruských nebo čínských.

Nyní závod o měsíc opět začíná. Úmysl vyslat na Měsíc svého člověka ohlásila Evropa, USA, Jižní Korea, Japonsko, Rusko či Čína. S touto myšlenkou si ovšem hraje třeba i teprve nedávno založená arabská kosmická agentura.

Nejblíže k uskutečnění návratu lidstva na Měsíc jsou však Američané. V jejich prospěch hovoří zkušenosti, technologická vyspělost i finanční zázemí. „Vytvoříme na Měsíci základnu pro mise na Mars a jednou možná i dál,“ pravilo se v nařízení pro NASA, které před dvěma lety podepsal americký prezident Donald Trump. Před pár dny ovšem Trump toto prohlášení kritizoval.

„Když říkáme, že se chceme vrátit na Měsíc, tak to může pro některé znamenat, že budeme dělat totéž, co před padesáti lety. Chci ale dát jasně na srozuměnou, že máme jinou vizi. Poletíme na Měsíc s inovativními technologiemi a systémy, abychom mohli prozkoumat více míst na povrchu, než jsme kdy považovali za možné.

Když tentokrát poletíme na Měsíc, tak tam zůstaneme,“ nastínil americké plány šéf NASA Jim Bridenstine.

NASA při návratu na Měsíc hodlá využít model, který se již osvědčil v posledních letech, tedy spolupráci se soukromým sektorem. A tak by se nejpozději v příštím roce mělo uskutečnit několik komerčních letů, jejichž úkolem bude mimo jiné dopravení potřebných přístrojů a aparátů přímo na Měsíc.

Společnost SpaceX již před časem oznámila, že v roce 2018 uskuteční oblet Měsíce. Nestalo se tak, ale testy raketových nosičů, které firma vyvíjí, vypadají slibně. Návrat na Měsíc a s ním související pozdější pilotovaný let k Marsu také bude záviset na tom, jak bude pokračovat vývoj nosného systému SLS a kosmické lodi Orion.

„Tyto koncepty, na kterých v současné době pracujeme, počítají s tím, že počátkem 20. let začneme se sérií misí, jež zahrnou i starty lodi Orion, abychom získali zkušenosti v cislunárním prostoru. Pak přejdeme k řadě dlouhodobějších misí,“ prohlásil ředitel projektového oddělení Johnsonova vesmírného střediska NASA Skip Hatfield.

Stalo se již pravidlem, že svůj úmysl zapíchnout svou vlajku na Měsíc ohlašuje i Rusko. Například v roce 2015 o tom jako o hotové věci hovořil ruský vicepremiér Dmitrij Rogozin. „Je to prestižní politický úkol,“ dodal s tím, že lunární báze by mohla stát v polovině dvacátých let.

Podle deníku Izvěstija si nikdo nedovede představit, jak by se v současných podmínkách realizoval tak nákladný projekt, jako je dopravení lidské posádky na Měsíc.

„Ať to označíme za zrušení, nebo odklad, je jasné, že dobytí Měsíce se nekoná,“ napsali redaktoři Izvěstijí.

Nyní z Moskvy opět znějí ambice zúčastnit se závodu o Měsíc. V Roskosmosu byl připraven dokument, ve kterém se praví, že první Rus by se měl po Měsíci projít v roce 2031. O dva roky později by se pak ruští kosmonauti měli začít po Měsíci prohánět v některém z nástupců Lunochodů. Nu a na rok 2034 je naplánován začátek výstavby kosmické základny.

Ruské Sojuzy a Protony sice hrají důležitou úlohu v zásobování Mezinárodní kosmické stanice ISS, avšak technologický vesmírný park Ruské federace není na dobré úrovni. Však také poslední čistě ruská sonda, která opustila orbitu Země, byla v roce 1984 ještě sovětská Vega 2, která zkoumala Halleyovu kometu.

Nehledě na to, že tolik vzývaná nosná raketa Angara má při svém vývoji stále zpoždění, o funkční kosmické lodi, která by zvládla delší cesty než jen na orbitu, ani nemluvě.

Ruský kosmický program navíc trápí chronický nedostatek peněz, odliv mozků a také organizační zmatky. Nemalé problémy se například točí kolem výstavby kosmodromu Vostočnyj. I premiér Dmitrij Medveděv upozornil, že jeho výstavba nabírá stále větší zpoždění:

„První fáze stavby měla být dokončena v loňském roce, ve skutečnosti však byla postavena jen čtvrtina plánovaných objektů.“.

Přitom před několika lety Rogozin sliboval, že dá svůj zub za to, že kosmodrom bude dostavěn v roce 2015. Silácká prohlášení Moskvy je tak třeba brát s velkou rezervou, a to se netýká jen vesmírných projektů.

A co my? I naše Evropská kosmická agentura (ESA) míří na Měsíc. Ta v této souvislosti představila projekt obydlené stanice na Měsíci. Ředitel agentury Johann-Dietrich Woerner se nechal slyšet, že kosmická vesnice by mohla vzniknout okolo roku 2030. Ještě předtím v rámci mise Heracles Evropa ve spolupráci s Japonskem a Kanadou chystá vypustit na lunární povrch rover.

Woerner prosazuje pro zrealizování celého projektu model mezinárodní spolupráce. „Jedna země by poskytla robota starajícího se o 3D tisk, další stít by přišel s roverem a třetí země by vyslala astronauty,“ vysvětluje, jak by kooperace mohla vypadat.

Roboti by měli na Měsíc postupně přicházet už od roku 2020 a připravovat půdu pro příchod lidí.

Do lunární hry zcela jistě vstoupí i Čína, jejíž sonda jako první přistála na odvrácené straně Měsíce. Ve stejné době, kdy Evropané chtějí začít stavět měsíční vísku, by je tak zpovzdálí mohl pozorovat čínský tchajkonaut.

S návratem na Měsíc souvisí i plán výstavby nové kosmické stanice. Ta se zatím nachází ve fázi úvah a smělých plánů, přesto stojí za pozornost. Zatímco ISS krouží na nízké oběžné dráze kolem Země, připravovaná stanice by měla být mnohem dál.

Znamenalo by to, že lidé by museli opustit bezpečí krytí van Allenovými pásy, které chrání Zemi a její bezprostřední okolí před vesmírným zářením.

Představitelé NASA a Roskosmosu totiž oznámili, že nová stanice by měla být vybudována na oběžné dráze okolo Měsíce. To by znamenalo významný posun vpřed v kosmických programech. Však také v úvahách NASA i Roskosmosu je stanice umístěná u Měsíce vnímána jako mezikrok k pilotovanému letu na Mars.

O tom koneckonců svědčí už její název, který zní Deep Space Gateway, tedy brána do hlubokého vesmíru.

Samozřejmě, že pozadu by nezůstal ani samotný Měsíc. Brána by totiž mohla otevřít dveře i různým misím, ať už robotickým či jiným na jeho povrchu.

Ambiciózní projekt vyvolává nemálo otazníků. Jen devětkrát v historii se lidé vydali dál než na nízkou oběžnou dráhu; byly to posádky programu Apollo. Šlo přitom pouze o několikadenní lety, takže astronauti nebyli vystaveni působení kosmického záření příliš dlouho.

Na kosmických stanicích však lidé tráví týdny a měsíce, bylo by tedy nutné vyřešit ochranu před zářením. Stejný problém řeší kosmické agentury při plánování pilotovaného vesmírného letu k Marsu.

Dalším úskalím by mohlo být zásobování stanice, kosmická loď by musela být dostatečně silná, aby dosáhla druhé kosmické rychlosti, tedy aby se vymanila z gravitačního sevření Země. Pokud se plán výstavby stanice Deep Space Gateway skutečně rozjede, mohlo by se začít stavět již v následujícím desetiletí.