Už před převzetím moci v roce 1948 se českoslovenští komunisté snažili tvrdě vypořádat se svými odpůrci. Ale po únorovém převratu se kola rudého teroru rozjela naplno. V bezpečí nebyla žádná z vrstev československého obyvatelstva.
Demokraté, vzdělaní lidé, skauti, živnostníci, zemědělci, církevní představitelé, ale třeba i hokejisté mizeli v pracovních táborech. A nakonec, po sovětském vzoru, se tento teror obrátil i proti řadě těch, kteří se na ustanovení totalitního systému podíleli..
Poté, co se v SSSR dostal na mocenský vrchol Josif Stalin, nejdříve si vyřídil své účty s mimostranickou opozicí a poté i s tou stranickou. K podobnému vývoji došlo i ve východoevropských zemích, které se po skončení války staly de facto moskevskými guberniemi.
V Československu Stalinův nekompromisní prst ukázal na druhého muže ve státě prvního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského. Jak proces s ním a s dalšími lidmi, tzv. Slánského skupinou, zpracoval oficiální tiskový orgán komunistické strany Rudé Právo?
Den před začátkem procesu se Slánským a jeho skupinou oficiální tiskový orgán KSČ Rudé Právo o chystané akci mlčelo. Titulní stránce vydání z 19. listopadu 1952 vévodí informace o ustanovení Československé akademie věd s povinným pozdravným telegramem její sovětské kolegyni.
Úvodník nazvaný Učit se jazyku Lenina a Stalina pak zdůrazňuje nutnost znalosti ruštiny, přičemž si bere na pomoc verše básníka Vladimíra Majakovského: „Kdybych já starý černoch byl, i tehdy prost únav a lenošení bych ruskou řeč se naučil. Už proto, že ji mluvil Lenin.“.
V den začátku soudního procesu list přinesl text obžaloby, avšak hlavní strana se zatím ještě věnovala podzimním pracím v zemědělství, když zdůrazňovala nutnost hluboké orby.
Ale již 21. listopadu se přes celou úvodní stránku objevuje nadpis Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Tehdejší atmosféru doplňují článek nazvaný Hněv a opovržení našeho lidu dopadá na bandu vlastizrádců a dopis tkadleny z Jaroměře B. Červené Chtěli uvrhnout lid do bídy a hladu.
22. listopadu titulka Rudého Práva přináší článek Celou zemí zní hlas nenávisti a opovržení k bandě špionů a zrádců s podtitulkem Největší trest ať stihne vlastizrádce.
Další den list vyznává věrnost Klementu Gottwaldovi: Pod vedením soudruha Gottwalda rozdrtíme všechny pokusy špionů a zrádců – vybudujeme socialismus či S Klementem Gottwaldem půjdeme od vítězství k vítězství.
Lid naši vlasti žádá tvrdý trest pomocníkům imperialistických vrahů hlásá titulní strana Rudého práva 24. listopadu. Rovněž si v úvodníku Sionismus – nástroj amerických imperialistů zahraje na protižidovskou notu.
Žádosti pracujících o co nejtvrdší tresty v následujících dnech dostávají konkrétní a hrůznou podobu, byť gramaticky trochu pokulhávající: Za zradu vlasti a lidu, za smrt soudruhů Švermy a Fučíka – smrt imperialistickým agentům, píše Rudé Právo 26. listopadu.
Jednomyslně zní hněvivý hlas našeho lidu – smrt imperialistickým agentům!, dozvěděli se čtenáři o den později. Ukažme kapitalistům, jak umíme pracovat, dodává pak krátká reportáž z Plzně.
28. listopadu se pak všichni, kdo žádali pro Slánského a spol. ať už z přesvědčení, či donucení trest smrti, dočkali. Deník přinesl kompletní rozsudek nad celou skupinou s dovětkem Zúčtovali jsme nad zákeřným nepřítelem.
O den později pak listu dominuje titulek Náš pracující lid vyjadřuje souhlas se spravedlivým rozsudkem nad zrádci naší vlasti. Optimismus budovatelům pak do žil jistě vlil článek o dojičce ze Šumavy Soudružka Benešová plní stranický úkol.
Proces v Rudém Právu rezonoval ještě několik dní, jak o tom mimo jiné svědčí článek z 1. prosince Zúčtování se zrádci ještě více stmelilo náš lid v boji za socialismus.
O dva dny později však články na toto téma utichají a přednost dostávají například informace o práci mosteckých horníků.
Jen 4. prosince vlevo dole na titulní stránce se objeví úřední zpráva ministerstva spravedlnosti: Rozsudek nad vedením protistátního spikleneckého centra vykonán.
Článek věnovaný politickým procesům v ČSR naleznete v čísle 6/2019 časopisu 21.STOLETÍ
