Jednou ze záhad, na které věda dosud nenalezla uspokojivou a jasnou odpověď, je původ plazmové koule do průměru jednoho metru, která se tu a tam zjeví u zemského povrchu ale i v nadoblačných výšinách.

Zatímco klasické blesky jsou snadno vysvětlitelnými jevy, jejich kulatý příbuzný na badatele stále vyplazuje jazyk a odmítá prozradit, co je vlastně zač. I když, něco se už o něm přece jen ví….

Může měřit pár centimetrů, ale klidně i jeden metr. Odívá se do bílé, žluté, oranžové i červené barvy. Dokáže působit velké škody, ba i zabít. Chová se naprosto nevypočitatelně, jako by měl z lidí legraci. Takový je kulový blesk.

I věda se někdy umí chovat uraženě. Dlouhá léta hleděla na existenci kulového blesku skrze prsty, právě proto, že nedokázala vysvětlit jeho existenci. Pokusy o jeho laboratorní stvoření selhávaly, bližší průzkum nebyl možný.

V roce 2006 se však brazilským vědcům podařilo vytvořit obdobu kulového blesku s pomocí elektrického výboje na křemíkové destičce. Po dobu osmi sekund plazmový objekt ne větší než míček na stolní tenis létal laboratoří, než se rozpadl.

Křemík! To by mohl být klíč k existenci kulového blesku. Šest let po výzkumu brazilských badatelů se jejich čínští kolegové pokoušeli zachytit kulový blesk v přírodě. Pomocí speciálních kamer pozorovali průběh bouřek a na plazmovou kouli skutečně narazili.

Zdá se, že kulový blesk vzniká jako následek úderu klasického blesku do půdy bohaté na křemík.

Teorií, co je vlastně kulový blesk, je povícero. Je to o to složitější, že navíc všechny tyto prazvláštní útvary nemusejí být stejného původu. Laboratorně se totiž podařilo připravit cosi na způsob kulového blesku nejen z křemičitých materiálů, ale i z mikrovlnného záření či pomocí podvodního elektrického výboje.

Jednou z dalších možností, která se snaží vysvětlit existenci kulových blesků je plazmová hypotéza. Na rozdíl od pevných látek, kapalin a plynů díky volným elektronům plazma reaguje na přítomnost elektromagnetického pole.

Plazma, jak bylo naznačeno, je skupenstvím hmoty, ve vesmíru nejčastějším. Na Zemi jej příliš není, což je pro život založený na uhlíku celkem klika. Avšak, tu a tam se zde přece jen vyskytuje, zejména v ionosféře.

V šedesáti kilometrech nad povrchem sluneční záření přetváří plyn do podoby plazmatu v silně elektricky vodivém prostředí. Kombinací vysokého tlaku, vysoké teploty a elektromagnetického pole v dráze obyčejného blesku během bouřky vzniká plazmový útvar s vlastnostmi kulového blesku.

Kulový blesk se totiž neobjevuje jen při povrchu Země. Několikrát jej pozorovaly i posádky dopravních letadel. Ty se obvykle pohybují ve výšce 10 kilometrů, kde půdy s obsahem křemíku či oxidu křemičitého zase tolik není…

Existují i další pokusy o vysvětlení tohoto zvláštního jevu, leckteré velmi odvážné. Podle některých astrofyziků se může jednat o miniaturní černé díry.

Někteří badatelé tvrdí, že se jedná o halucinaci vytvořenou magnetickým polem, jiní zas původ kulového blesku hledají v mikrometeoritech. Se sci-fi pak hraničí domněnky, že kulové blesky jsou mimozemského původu, ba že dokonce se jedná o UFO.

Byť by věda a priori neměla před ověřením vylučovat žádnou teorii, podobné spekulace jsou již velmi divoké. Je sice pravda, že z řady pozorování údajných mimozemských létajících objektů se vyklubal právě kulový blesk, jeho původ však není třeba hledat ve hvězdách.