Nejen planety, ale i mnohé měsíce mají svou atmosféru. Svým plynným obalem proslul zejména Saturnův Titan, jehož hustá atmosféra je tvořená z velké části dusíkem. Ledový svět Jupiterovy Europy má pro změnu velmi řídký kyslíkový obal, stejně tak jako Titanův sourozenec Enceladus. A zcela bez atmosféry není ani pozemský Měsíc..

Pravdou je, že měsíční atmosféra je sotva měřitelná a v pozemského hlediska se rovná vakuu. Přesto zde tu a tam nějaký ten atom proletí. Měsíční plynný obal tvoří především helium, vodík, neon a argon.

Povrch Měsíce nese jasné známky stop po srážkách s mnohými kameny bloudícími vesmírem. Měsíční krajina bez kráterů, to je něco jako Sahara bez písku. A právě tyto kolize do řídké atmosféry uvolňují i vodní páru.

Měsíc totiž zdaleka není tak suchým tělesem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Mnohá měření již ukázala, že vodu na Měsíc přinášejí meteoroidy a komety a s jejím využitím počítají i projekty měsíčních základen.

Při následných impaktech, jak ukázal výzkum sondy NASA LADEE (Lunar Atmosphere and Dust Environment Explorer), která zkoumala naši oběžnici v letech 2013 až 2014, pak zhruba dvě třetiny vodní páry zmizí do vesmírného prostoru a třetina se vrátí zpět na povrch.

Podle vědců k tomu, aby se obláček vodní páry uvolnil, musí vesmírný projektil proniknout aspoň do hloubky osmi centimetrů pod povrch.