Je tomu již padesát let, co na 2 400 metrů vysoké chilské hoře La Silla bylo otevřeno pozorovací stanoviště Evropské jižní observatoře. (ESO). I po půl století činnosti dalekohledy a přístroje na La Silla stále posouvají hranice současného astronomického výzkumu, objevují vzdálené světy a odhalují nová tajemství vesmíru..

Stavba observatoře na severním vrcholu hory Cinchado na okraji pouště Atacama v Chile byla zahájena v roce 1965, tři roky po založení ESO. Místo bylo vybráno kvůli své dostupnosti, suchému klimatu a ideálním pozorovacím podmínkám vhodným pro stavbu špičkových vědeckých astronomických přístrojů.

První pozorování byla prováděna relativně malými dalekohledy s primárními zrcadly o průměru 1 m a 1,52 m. Jak se observatoř rozrůstala, zvyšoval se i počet astronomických přístrojů. V současnosti zde pracuje 13 plně využívaných dalekohledů, které nepatří jen ESO, ale provozují je také členské země, univerzity nebo mezinárodní konsorcia.

Mezi ně patří například TRAPPIST–South, REM (Rapid Eye Mount telescope) nebo TAROT (určený k pátrání po optických protějšcích záblesků gama).

I po 50 letech od inaugurace zůstává Observatoř La Silla oporou ESO na čele světového astronomického výzkumu. Poskytuje data pro více než dvě stovky vědeckých prací ročně publikovaných v prestižních recenzovaných časopisech.

Přestože vlajkovou lodí ESO je v současnosti Observatoř Paranal se čtveřicí 8,2m dalekohledů VLT (Very Large Telescope), na La Silla jsou stále v provozu jedny z nejproduktivnějších 4m dalekohledů na světě.

Řada z desítky největších objevů ESO byla učiněna právě pomocí dalekohledů pracujících na La Silla. Mezi nejzářivější okamžiky observatoře v uplynulých padesáti letech patří: pozorování, která přispěla k potvrzení zrychlené expanze vesmíru (za tento objev byla udělena Nobelova cena za fyziku v roce 2011);

objev planety obíhající kolem Slunci nejbližší hvězdy Proxima Centauri; pozorování prvního optického protějšku zdroje gravitačních vln; nejpřesnější měření vzdálenosti blízkých galaxií v rámci projektu Araucaria pod vedením chilských astronomů;

nebo objev systému sedmi planet obíhajících kolem mimořádně chladné trpasličí hvězdy TRAPPIST-1.

Dvě astronomické události v historii Observatoře La Silla však doslova otřásly jinak zaběhlými postupy a vynutily si pozornost veškerých přístrojů doslova na dlouhé týdny. První byla exploze supernovy SN 1987A a tím druhým dopad fragmentů komety Shoemaker-Levy 9 na planetu Jupiter v roce 1994. Zvláště druhý případ narušil celkový chod observatoře, když se na Jupiter zaměřilo celkem deset dalekohledů a během živých tiskových konferencí v německém Garchigu a Santiagu de Chile byly zástupcům médií prezentovány nejnovější informace o této kataklyzmatické kolizi.