Jednomu je horko, druhému zase zima. Každý člověk upřednostňuje jinou ideální teplotu, jež se odvíjí od jeho momentálního rozpoložení a jež závisí na mnoha dalších faktorech – věk, pohlaví či fyzická aktivita..

Pro většinu lidí by bylo příjemné, a především ze zdravotních důvodů i přínosné, kdyby klimatizační jednotky reagovaly v reálném čase na to, jak se v daném prostoru cítí. Americká výzkumná skupina pracuje na zdokonalení systému, který by předával zpětnou vazbu o pokojové teplotě od uživatele do systému vytápění a chlazení. Přínosem by bylo i to, že by budovy využívaly méně energie.

Vědci proto požádali úředníky, aby prostřednictvím mobilní aplikace či webového serveru hlasovali, jaká teplota je pro ně přijatelnější. Algoritmus pak analyzuje odpovědi a vypočítá teplotu, která je pro většinu lidí nejpřijatelnější.

Metoda má však i své nedostatky. Jedno z omezení spočívá v tom, že nezohledňuje teplotu lidského těla, která úzce souvisí s tím, jak daný člověk vnímá okolní prostředí. Dalším nedostatkem je také to, že by systém musel dostávat nepřetržitou zpětnou vazbu od lidí, kteří se v daný moment nalézají v prostoru.

V předešlém výzkumu vědecký tým umisťoval do kanceláří více snímačů teploty a jejich údaje kombinoval s informacemi z náramků, které zaznamenávaly údaje o teplotě pokožky a srdeční frekvenci, a z aplikací, jež fungovaly jako dotazníky.

Výsledný algoritmus, který zahrnoval i údaje o lidském těle, byl pak přesnější při výpočtu pokojové teploty, při které by se lidé v daném prostoru cítili komfortně.

Současný projekt se snažil o to, aby byl jednodušší a pro lidi ne tolik rušivý, proto došlo k odstranění náramků a používaly se pouze dálkové snímače teploty pokožky lidí. Metoda funguje na principu běžných kamer, teplotních snímačů a snímačů vzdálenosti k detekci přítomnosti obyvatel v prostoru, se zaměřením na jejich tváře a na jejich tělesnou teplotu.

Algoritmus následně vypočítá, zda je třeba změnit teplotu v prostředí bez ohledu na to, kolik osob se v místnosti nachází.

Metoda je nejúčinnější v prostorách, v nichž se nachází více osob, např. v kancelářích, v zasedacích místnostech či v divadle. Zohledňuje teplotu mezi lidmi v různých koutech místnosti, ať už sedí, stojí či jsou v pohybu. Vědecká skupina bude i nadále pokračovat v rozvíjení výzkumu.