Je to až překvapivé, ale geny mají na dlouhověkost vliv v mnohem menší míře, než se odhadovalo, a to ze 7 %. Přitom vědci z biotechnologické společnosti Calipo (Calofornia Life Company) předpokládali, že dědičné predispozice mají vliv na delší život až z jedné třetiny.

Tento nepřesný odhad byl zapříčiněný omezeným souborem dat, což se vědci rozhodli napravit..

V roce 2015 začala firma spolupracovat s genealogickou společností Ancestry, která provádí analýzy dědičné informace využitelné pro sestavování rodokmenů. Ancestry vědcům vyčlenila data, která zahrnovala vzorek 400 milionů lidí – Američanů a Evropanů. Vědcům se tak naskytla možnost pracovat s obrovským výzkumným materiálem.

Bioinformatik Graham Ruby ze společnosti Calico se zaměřil pouze na data o délce života jednotlivých osob a v potaz bral i příbuzenské vztahy. Proběhla i statistická analýza faktorů dlouhověkosti mezi příbuznými narozenými na přelomu 19. a 20. století.

Jedním ze zjištění bylo, že se manželský pár podobá svou dlouhověkostí, i když nejsou nijak pokrevně spřízněni. Jejich délka života je mezi nimi shodná mnohem více než délka života u sourozenců z jedné rodiny.

Je tedy možné, že si partneři častěji vybírají protějšek podle shodné podobnosti? Takový jev je označovaný jako tzv. assortative mating.

Ruby nakonec došel k výsledku, že geny nesou na dlouhověkosti člověka 7% podíl, zbytek ovlivňují jiné faktory, především pak životní styl a prostředí.