Čas od času se v éteru objeví hypotéza, že Slunce má své dvojče. Má jím být těleso, pro které se vžilo pojmenování Nemesis nebo také hvězda smrti. Kdykoliv se prý přiblíží k centrálním částem sluneční soustavy, život na Zemi utrpí závažné ztráty..
Nemesis by teoreticky měl být hnědý či červený trpaslík. Ke Slunci jej to táhne každých 26 milionů let. Během průletu způsobuje na Zemi hromadná vymírání, protože na ni i na další planety nasměruje spoustu planetek a komet.
S touto hypotézou přišli v roce 1983 paleontologové David M. Raup a Jack Sepkoski.
Což o to, že by hvězda měla dvojče, není nic výjimečného. Spíše jsou vzácností osamělé hvězdy, jakým je naše Slunce. Nicméně žádné důkazy, ani nepřímé, nenaznačují, že by se v našem okolí nějaká z menších hvězd skutečně toulala.
Hnědí trpaslíci jsou sice obtížně odhalitelní, ale přesnější výpočty ukázaly, že k oněm náhlým vymíráním nedochází periodicky. Výzkumy, které se problému věnovaly, došly k závěru, že intenzita srážek velkých impaktorů o velikosti nad pět kilometrů s naší planetou se za poslední stovky milionů let prakticky nemění a ani nevykazují žádnou výraznou periodicitu.
To však neznamená, že by nějaká hvězda nedokázala tu a tam nadělat paseku ve vnitřních částech sluneční soustavy.
Za půldruhého milionu let naruší Oortův oblak oranžový trpaslík Gliese 710. Spousta komet, které si jinak v Oortově mračnu v klidu vegetí, bude vychýlena ze své dráhy a v centrálních částech sluneční soustavy si udělá pořádný mejdan.
Pokud ještě bude lidstvo existovat a žít na Zemi, bude z toho mít slušný bolehlav.
Co se pravděpodobně stane v budoucnosti, mohlo se stát i v minulosti. Sluneční soustava se sice nachází na galaktické periferii, což je pro lidstvo docela klika, avšak hvězdný provoz tu přece jen nějaký je.
Koneckonců k havárii může dojít i na silnici III. třídy mezi Hulínem a Chropyní.
Před pár lety teleskopy objevily hvězdný systém WISE 0720-0846. Je to dvojhvězda skládající se z červeného a hnědého trpaslíka. V současnosti je tento systém, kterému se také říká Scholzova hvězda, od nás vzdálen 20 světelných let a pohybuje se v souhvězdí Jednorožce.
Hvězdy jsou to maličké, jejich celková hmotnost odpovídá 0,15 hmotnosti Slunce. V roce 2015 astronom Eric Mamajek se svými kolegy z univerzity v Rochesteru vypočítal, že před 70 000 lety se Scholzova hvězda přiblížila ke Slunci na pouhého 0,8 světelného roku.
V Oortově oblaku musela v té době mezi kometami panovat solidní panika. Zda by tento průlet mohl souviset s vymíráním v pleistocénu, kdy začala mizet především megafauna savců, je však spekulativní záležitost.
Dopad komety jako jeho příčina není vyloučený, avšak mnohem pravděpodobnější důvody toho, proč Šumavou nebrouzdají čtyřmetroví medvědi, jsou změny klimatu a také činnost člověka.
Onen průlet Scholzovy hvězdy v těsné blízkosti Slunce čekal na své potvrzení. Nyní se ho dočkal.
Podepsali se pod něj španělští vědci pod vedením Carlose de la Fuente Marcose. Badatelé z Pyrenejského poloostrova analyzovali přes 300 objektů pohybujících se po hyperbolických drahách na hranicích sluneční soustavy.
V rozmístění těchto těles našel Marcos jistý řád. Ten ukazuje, že právě před 70 000 lety dráhy těchto objektů, z nichž některé mají původ mimo sluneční soustavu, cosi narušilo. Řada indicií potvrzuje, že to byl právě onen pár dvou trpaslíků.
Zdá se tedy, že návštěva Scholzovy hvězdy v našem systému se v minulosti skutečně odehrála.
V té době se již po zemském povrchu pohyboval moderní člověk. Občas jistě vzhlédl k obloze a divil se, kolika malými světly je poseta. Avšak Scholzovu hvězdu nejspíš nezahlédl. Hnědý trpaslík nevyzařuje žádné světlo a ten červený jen velmi slabé.
Kromě pár komet si tedy návštěvy z dalekých končin vesmíru nejspíše nikdo nevšiml…
