Buňky z pupečníkové krve mají široké využití. Nejen že pomáhají autistům, ale také jsou velmi důležité při léčbě různých poruch krvetvorby, imunity, či dětské mozkové obrny. V současné době její využití zkoumá asi 200 klinických studií. .

Výzkumy se zaměřují na využití pupečníkové krve a dalších prenatálních tkání či buněk, jako je placenta, pupečník či plodové obaly. Od roku 1974, kdy vědci poprvé zjistili, že kmenové a pluripotentní buňky  jsou přítomny v lidské pupečníkové krvi, uběhlo několik let, a za tu dobu se výzkum rapidně rozvinul.

Kromě onemocnění krvetvorby je zaměřen i na oblast neurologie, imunologie a regenerativní medicíny.

Pupečníková krev je krví v placentě a pupeční šňůře. Její funkcí je zajišťovat výměny potravy a kyslíku mezi matkou a plodem. Je to krev dítěte, která se nemísí s krví matky. Po porodu se většinou okamžitě odstraní.

Obsahuje ale kmenové buňky, které se dají využít při léčbě různých onemocnění, od nádoru buněk až po vrozené poruchy imunity. Pupečníková krev obsahuje mnohem méně buněk, proto se využívá spíše u dětí.

První úspěšná transplantace pupečníkové krve byla provedena v roce 1988 v pařížské nemocnici. Aby mohla být transplantace krve úspěšná, je potřeba shoda dárce a příjemce v pěti hlavních tkáňových znacích.

„Jednu sadu dostane člověk od otce a druhou od matky, má tedy celkem deset sledovaných znaků. Nejlepší je plná shoda, ale v současné době se u příbuzných dárců dají použít i buňky se shodou pouze na polovině tkáňových znaků,“ řekl vedoucí oddělení buněčné terapie Ústavu hematologie a krevní transfuze (ÚHKT) Robert Pytlík.

Pupečníkovou krev může darovat jakákoli žena, která se k odběru přihlásí a bude rodit v jedné ze tří porodnic, které spolupracují s bankou pupečníkové krve, což jsou porodnice v České Lípě, Slaném a Thomayerově nemocnici v Praze.