Před jedenácti lety americká NASA vypustila do kosmu sondu Dawn. Jejím cílem byl průzkum hlavního pásu, zejména pak planetek Vesta a Ceres. Nyní se úspěšná mise sondy Dawn chýlí ke konci..
Jediné sondě v dějinách, která se dokázala dostat na oběžnou dráhu dvou kosmických těles, totiž pomalu dochází palivo. Pomalu tak přestane komunikovat ze Zemí, kroužit kolem planetky Ceres však bude i nadále. NASA očekává, že Dawn se odmlčí na přelomu září a října.
Cesta k hlavnímu pásu trvala sondě čtyři roky. Při jejím putování jí pomohla i gravitace planety Mars. Ke svému prvnímu cíli – Vestě, tělesu o velikosti čtvrtiny našeho Měsíce, sonda dorazila 16. července 2011. Ten den vstoupila na její oběžnou dráhu.
Zde strávila něco málo přes rok, přičemž zjistila spoustu nových věcí. Mapovala například možnosti, jak na nějakém asteroidu přistát i s lidskou posádkou.
Co nového se tedy vědecká obec o Vestě dozvěděla? Podobně jako jiná tělesa, i Vesta si prošla strhující historií. Během posledních dvou miliard let se trpasličí planeta dvakrát téměř osudově srazila s některým ze svých vesmírných kolegů.
Sonda Dawn na její jižní polokouli odhalila dva krátery po ohromných nárazech, které div Vestu neroztrhaly na kousky. Jeden z nich má průměr 500, druhý pak 400 kilometrů. Před misí sondy Dawn nebylo vědcům zcela jasné, co je Vesta vlastně zač. Zdálo se, že je představitelem rodiny planetek.
Rozbor vnitřní struktury Vesty však ukázal, že má mnohem blíže k tělesům planetárního typu, jako je naše Země, Merkur nebo Mars. Se vzrůstající hloubkou se tedy i u Vesty mění složení a hustota. Sonda také potvrdila, že velká část meteoritů, které nacházíme na Zemi, pochází ze srážky Vesty s jiným tělesem.
Poté však už Dawn zamířila k Cereře, na jehož oběžné dráze zaparkovala v březnu 2015. Stala se tak prvním pozemským aparátem v dějinách, který zakotvil u dvou různých těles. Podobně jako Vestu i Cereru sledovala Dawn velmi podrobně, když sestoupila až do výšky pouhých 385 kilometrů nad povrch tělesa.
Záhy si všimla něčeho zvláštního, na některých místech Cerery jako by cosi svítilo. Ufologové již jásali, leč onen zvláštní úkaz nemají na svědomí mimozemšťané. Na dně kráterů se nacházejí buď vysrážené soli, nebo zvláštní jíl bohatý na čpavek.
Kromě solí a čpavku byl na Cereře detekován i vodní led a nyní tedy i organické látky, které jsou tvořeny hlavně uhlíkem. „Sonda Dawn nám dala důkazy, že Ceres má klíčové ingredience pro vznik života,“ přibližuje další z autorů studie Simone Marchi.
Největší množství těchto látek je koncentrováno na území o rozloze kolem 1000 kilometrů čtverečních na dně kráteru nazvaného Ernutet.
