Historická budova Národního muzea se stala od konce 19. století dominantou Václavského náměstí a své otisky na ní zanechala většina událostí století následujícího. Před 50 lety, 21. srpna 1968 na budovu zaútočili střelbou sovětští vojáci, kteří těžce poškodili fasádu, pískovcové sloupy, kamenné sochy, a také depozitáře a ředitelskou pracovnu.
Událost připomíná i pamětní deska nově umístěná u vchodu do Národního muzea. Rekonstrukci provádí Národní památkový ústav. .
Foto: Dobový pohled na poničenou fasádu Historické budovy Národního muzea/zdroj Národní muzeum
Velká devastace fasády si vynutila v 70. letech 20. století opravu, kdy byly poškozené části vyspraveny kamennými plombami, tzv. filuňky. Zároveň při tehdejší rekonstrukci došlo k patinaci původně světlých soch a sloupů černým nátěrem.
Plomby ve ztmavlém hořickém pískovci tak zůstaly na průčelí budovy dodnes patrné. Při současné generální rekonstrukci Historické budovy Národního muzea byly kamenné sloupy, stejně jako zbytek fasády, vyčištěny a sloupořadí tím získalo výrazně světlejší barvu.
Zabarvení fasády se tak opět vrátí ke svému původnímu vzhledu z konce 19. století. V konečné fázi rekonstrukce se fasáda celkově barevně sjednotila, ale místa stop po střelbě ze srpna 1968 zůstala viditelná i nadále.
Co vše budova zažila?
Budova Národního muzea od architekta Josefa Schulze byla veřejnosti otevřena v roce 1891 a stala se charakteristickou dominantou Václavského náměstí. Nachází se na velmi exponovaném místě a události 20. století na ní zanechaly mnohé stopy.
Za Pražského povstání byla 7. května 1945 pobořena leteckou pumou, 21. srpna 1968 sovětští vojáci střelbou těžce poškodili hlavní průčelí a při stavbě metra v roce 1978 došlo k odtržení a poklesu levé nárožní věže.
Foto: Budova po dokončení. Letos muzeum jako instituce slaví 200 let existence/NM
Vrásky ve tváři budovy
Fasádu budovy však poznamenaly i předchozí opravy a metody, jimiž byly provedeny. První oprava, při níž byly vyměněny omítky, proběhla již v letech 1901–1904. Tehdy také došlo k nahrazení nápisových desek se jmény nad okny 1. patra deskami z červené žuly.
Při opravách koncem 30. let 20. století byla řada plastik, ve snaze je očistit, přesekána a přebroušena. Velká oprava průčelí se pak uskutečnila v polovině minulého století, kdy byly znovu natřeny omítky, vyčištěny však byly jen některé kamenné prvky.
Dle tehdejších zvyklostí restaurátoři kanelované sloupy z pískovce a plastiky nad hlavní balustrádou a u vstupu uměle načernili. Důvodem bylo zakrytí všech oprav provedených cementovými tmely.
Zahlezení stop okupace
Opravy průčelí do Václavského náměstí, poničeného střelbou z doby okupace vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968, proběhly v letech 1971–1973. Stopy po střelách na omítaných plochách byly opraveny provedením omítek nových, na kamenných částech byla vysekána pravoúhlá lůžka a vloženy plomby ze shodného druhu pískovce.
Pro lepší optické zapojení tehdy došlo k umělému začernění sloupů. To však na novém kameni plomb nedrželo, a tak se veškeré opravy staly brzy patrnými. Při následném restaurování plastik na rampě byly práce zastaveny a umělé načernění dostaly jen sochy uprostřed.
Návrat k původní podobě
Při současné obnově se přikročilo, po průzkumu dochovaných vrstev nátěrů z předchozích oprav, k omytí jak ploch omítkových, tak kamenných, a to včetně všech plastik. Za použití detergentů a horké vody se podařilo odstranit většinu mastných sazových depozitů i umělé začernění.
Proto byl na nátěr omítkových částí použit barevný odstín, který neodpovídá barvě nového kamene, ale převažujícímu odstínu původního kamene zbaveného většiny nečistot. V barvě nového kamene, tedy světlé, se ponechávají jen původní plomby po opravách poškození střelbou v roce 1968. Ojediněle dochované stopy střel na kladí, v minulosti vyspravené pouze zatmelením, byly znovu odkryty.
Přiznané stopy naší historie
Po očištění fasády se oproti stavu před obnovou přirozeně setřel velmi výrazný kontrast mezi původními kamennými částmi a do nich v minulosti vloženými plombami vysprávek po střelách. Aby však zcela nezanikl a zůstal uchován, byla ponechána barevná odlišnost těchto míst a nedošlo ke sjednocení retuší.
Motivem bylo zachování těchto výrazných stop naší historie – otisků po střelách a snahy o jejich zamaskování v následujících letech.
Kdy se Národní muzeum otevře veřejnosti?
V říjnu letošního roku bude částečně otevřena Historická budova Národního muzea a Panteon. Na jaře roku 2019 se počítá s celkovou kolaudací Historické budovy. Od listopadu roku 2019 budou mít příchozí možnost navštívit v Historické budově Národního muzea expoziční celky Příroda a Zázraky evoluce.
Ve stejném termínu pak budou v Nové budově ke zhlédnutí další dvě témata, a sice Dějiny 20. století a Dětské muzeum. Samostatným expozičním celkem je Spojovací chodba, která bude též zpřístupněna od roku 2019. Od června 2020 budou mít návštěvníci možnost vstoupit i do dalších stálých expozic.
V Historické budově se bude jednat o expozice sjednocené tématem Dějiny, dále pak téma Lidé: Člověk, společnost a kultura v minulosti a v neposlední řadě Klenotnice a mincovní kabinet.
Národní památkový ústav
Patří mezi nejvýznamnější paměťové instituce v České republice a zároveň je největší příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR. Současnými zákony, zejména zákonem památkovým, je mu svěřena řada odborných úkolů týkajících se státní památkové péče.
Poskytuje např. odborné podklady pro rozhodnutí výkonných orgánů, metodicky působí na sjednocení přístupů při záchraně a rozvíjení hodnot památkového fondu na území ČR, jehož soupis také vede. Aktivně zasahuje do procesu prohlašování jednotlivých předmětů, objektů a území kulturními památkami a zajišťuje v rámci svých možností jejich dokumentaci.
Pro výkon odborné složky památkové péče disponuje sítí 14 územních odborných pracovišť se sídlem v každém kraji. Jako vědecká a výzkumná organizace se Národní památkový ústav podílí na mnoha projektech, plní výzkumné úkoly, poskytuje odborné vzdělávání v oblasti památkové péče a ročně vydává desítky publikací.
Vedle toho spravuje více než 100 nemovitých památek v majetku státu, z nichž většina je přístupná veřejnosti.