Od katastrofálního zemětřesení, které postihlo zemi vycházejícího slunce, uběhlo sedm let. Japonsko má přitom tu smůlu, že otřesy země jsou zde téměř na denním pořádku. Zejména proto Japonci neustále zdokonalují své varovné i záchranářské systémy..
Praotec Japonec na rozdíl od praotce Čecha vybral pro svůj lid místo, které chvíli v klidu nepostojí a skoro každý den se otřásá. Jeho potomci si jsou tohoto problému vědomi a nyní se chystají na případné velké zemětřesení, jehož magnitudo by mohlo mít hodnotu až 9.
Devítka na škále otřesů znamená pěkný průšvih. Málokterá z budov mu odolá, postižená lokalita, která se obvykle rozkládá na ploše stovek kilometrů čtverečních, připomíná místo, kde si gigantičtí obři uspořádali hodně divoký piknik.
Bohužel při takové katastrofě nebývají jen značné škody na majetku, ale o život přichází spousta lidí.
Japonci s takovým nadělením mají své smutné zkušenosti. Právě 11. března 2011 v 14:46 místního času (6:46 SEČ) postihlo severovýchod Japonska zemětřesení o síle 9,0 stupně Richterovy škály. Šlo o největší zaznamenané otřesy v historii země vycházejícího slunce a páté nejsilnější zemětřesení na světě od roku 1900. Ohnisko se nacházelo v oceánu 130 kilometrů východně od přístavu Sendai v hloubce 32 kilometrů. První z několikatýdenní série otřesů pocítili obyvatelé Japonska už 9. března.
Podle oficiálních statistik tehdy zahynulo 15 800 lidí, 3300 osob je pohřešováno a přes 5000 lidí bylo zraněno. Katastrofa navíc zasáhla i dvě atomové elektrárny ve Fukušimě, které téměř spláchla vlna tsunami.
Nejhorší situace vznikla ve Fukušimě 1, kde byl z provozu vyřazen chladicí systém, roztavila se většina palivových tyčí a došlo k úniku značného množství radiace. Havárie byla označena nejvyšším sedmým stupněm škály INES a zapsala se po bok nejvážnější jaderné katastrofy v dějinách v Černobylu.
Podobný průšvih může Japonsko postihnout kdykoliv znovu, a tak se země snaží případným škodám bránit. Prefektura Tokio, což je metropole, kde žije i s předměstími kolem 40 000 000 obyvatel, není výjimkou.
Jednou z nejvíce ohrožených lokalit je čtvrť Sumida, která je domovem pro čtvrt milionu lidí.
Symbolem čtvrti je věž Tokyo Skytree. Ta dosahuje výšky 643 metrů. Je tedy desetkrát vyšší než Petřínská rozhledna. Zda věž bude stát i za deset let, toť otázkou. Sumida je totiž častým terčem neštěstí. Třeba v roce 1923 ji zničily otřesy země, o 22 let později americké zápalné pumy.
Big one, dvě slova, která nahánějí mnoha Japoncům hrůzu. Symbolizují totiž stoleté zemětřesení, které může přijít každým okamžikem. Pravděpodobnost, že přijde, roste každou chvílí. I proto na úředních místech vznikají katastrofické scénáře, které počítají s tím nejhorším, třeba s tsunami o výšce 35 metrů a počtem obětí přesahujícím 300 000.
Zatímco dříve byl dáván důraz na prevenci, po nedávných zkušenostech se Japonci soustředí především na boj s následky podobných katastrof. Pracuje se tak na zlepšení poplašných systémů a evakuačních plánů.
Právě při evakuacích vzniká největší zmatek, který ve svých důsledcích může stát lidské životy.
Počet seismografů, které jsou rozmístěny jen v samotném Tokiu, dosahuje tří set. Tyto přístroje zkoumají nitro země. Při analýze získaných dat se japonští vědci dočkali nemilého překvapení.
Geologický zlom, který je trvalým rizikem pro japonskou metropoli, se nachází o celých deset kilometrů výše, než se původně předpokládalo. „Byl to pro mě obrovský šok,“ netajil údiv profesor Šiniši Sakai z Institutu pro výzkum zemětřesení při Tokijské universitě.
Právě tento badatel má svůj počítač napojený na seismograf v jedné ze škol ve čtvrti Sumida. „Země se zde neustále hýbe,“ říká. Jeho slova potvrzuje i to, že nedávno z bazénu umístěného na střeše školy postupně vyšplouchala velká část napuštěné vody.
Ovšem, příště už to může být mnohem horší. Zvláště uvážíme-li, že škola slouží i jako evakuační středisko.
Po každém zemětřesení se šílenou rychlostí šíří požáry. Ty samozřejmě záchranářům výrazně znesnadňují práci a šíří za sebou další vlnu zkázy. V přepočtu dvě miliardy korun byly proto v Sumidě vynaloženy na protipožární opatření.
Zvláštní důraz byl kladen na ohnivzdornou impregnaci budov, především těch, jejichž stavební materiál je ze dřeva.
I zmíněná věž Tokyo Skytree hraje v bezpečnostních opatřeních důležitou úlohu. Povrch spodní části telekomunikační věže se skládá z ocelových trubek. Vnitřek tvoří kruhová železobetonová šachta, jíž vedou výtahy a schodiště.
Podle architektů dokáže absorbovat až polovinu energie, která při zemětřesení vznikne. Při otřesech půdy věž aktivizuje dvě mobilní kamery umístěné ve výšce 260 metrů. Ty sledují veškeré okolí i díky osmaosmdesátinásobnému zoomu. V případě katastrofy tak pomohou lépe koordinovat záchranářské práce…
