Zatímco většina Česka je spálená sluncem, ptačí park České společnosti ornitologické překypuje životem. Umělý mokřad Josefovské louky ve východních Čechách, který ornitologové řízeně zaplavují, ukazuje v období sucha naplno svůj význam pro ochranu přírody i pro zadržení vody v krajině.
Mláďata zde úspěšně vyvedly drobné kachničky čírky nebo například dva druhy bahňáků – čejky a kulíci. Ptačí park také hostí čtyři druhy skrytě žijících mokřadních ptáků – chřástalů a může se pyšnit hojným výskytem vzácného česneku hranatého nebo jednoho z nejhezčích tesaříků, tesaříka pyžmového.
Bohatá škála potravy sem pravidelně láká i čápy a jeřáby. Bujnou vegetaci letos nově pomáhají ochranářům krotit divocí koně..
V extrémně horkých a suchých dnech, které Česko už od května sužují, poskytlo řízeně zaplavované území útočiště pro obrovské množství živočichů. „Po ptačím parku se batolila housata a mláďata drobných kachniček čírek modrých a kuřátka čejek.
Na břehu letos dokončené soustavy mělkých tůní Slavíkovského ptačníku vyvedli mláďata kulíci. Pro hnízdění si Josefovské louky vybral i ostříž, obratný lovec vážek, který je jako náš jediný dravec schopný ulovit dospělé vlaštovky létající do parku za hmyzem,“ vyjmenovává správce Josefovských luk Břeněk Michálek z České společnosti ornitologické.
Jako útočiště pro odpočinek a sběr potravy využívají Josefovské louky také čápi a jeřábi a v historii parku vůbec poprvé tu ornitologové zaznamenali i vodouše štíhlého a racka černohlavého.
Ptákům pomáhají svou přítomností divocí exmoorští koně. Vypasené plochy, které se střídají s vyššími porosty trávy, rozdupaná zem a trus koní poskytují ptákům ideální místo pro sběr potravy. Koně ornitologové vypustili na Josefovské louky teprve letos v lednu, ale jejich působení už se projevilo a v jejich ohradě byli pozorováni celoevropsky chránění modrásci bahenní.
V době, kdy zažíváme velmi horká léta a prakticky celý rok příroda strádá nedostatkem srážek, můžeme na vlastní oči sledovat, jak je krajina, zničená intenzivním zemědělstvím, vůči těmto extrémům počasí doslova bezbranná.
Mokřady, jako jsou Josefovské louky, extrémním výkyvům počasí odolávají a představují tak velmi významný životadárný prvek krajiny. Zamokřená území fungují jako rezervoáry vody, kterou do sebe absorbují při jejím nadbytku a chrání tak okolní krajinu před záplavami.
Když pak krajinu sužuje sucho, v mokřadech zůstává pořád dostatek vláhy a zamokřené území tak představuje oázu pro obrovskou škálu rostlin i živočichů.
